Kniha Jób

1 (ROH) Či nemá človek vojenia na zemi? A jeho dni sú jako dni nájomníka.
1 (B21) Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.

2 (ROH) Jako sluha, ktorý dychtí po tôni, jako nájomník, ktorý túžobne očakáva plat za svoju prácu,
2 (B21) Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu.

3 (ROH) tak sú mi nadedené mesiace márnosti a tak mi načítali nocí trápenia.
3 (B21) I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení.

4 (ROH) Keď ležím, hovorím: Kedyže už vstanem? Ale zase sa tiahne večer, a tak som sýty prehadzovania sa až do mraku.
4 (B21) Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?' A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.

5 (ROH) Moje telo sa odialo červy a kôrou prachu; moja koža sa svraštila a tečie hnisom.
5 (B21) Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané.

6 (ROH) Moje dni sú rýchlejšie ako člnok tkáča a míňajú sa bez nádeje.
6 (B21) Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily.

7 (ROH) Pamätaj, že môj život je ako vietor; moje oko už viacej neuvidí dobrého;
7 (B21) Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.

8 (ROH) neuzrie ma oko toho, kto ma vidí; tvoje oči pozrú na mňa, a mňa už nebude.
8 (B21) Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď, rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.

9 (ROH) Jako zaniká oblak a ide ta, taký je aj ten, kto sostupuje do hrobu; nevyjde zase hore;
9 (B21) Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.

10 (ROH) nenavráti sa viacej do svojho domu, ani ho viacej nepozná jeho miesto.
10 (B21) Domů se už nikdy nevrátí, nikdy se neukáže ve svém obydlí.

11 (ROH) Preto ani ja nebudem zdŕžať svoje ústa; hovoriť budem v úzkosti svojho ducha; vravieť budem v horkosti svojej duše.
11 (B21) Proto už déle nemohu mlčet, v soužení ducha musím promluvit, své hořké duši musím ulevit.

12 (ROH) Či som ja azda morom, či azda morskou obludou, že si postavil proti mne stráž?
12 (B21) Jsem snad moře, jsem snad drak, abys nade mnou stavěl stráž?

13 (ROH) Keď poviem: Moja posteľ ma poteší, moja loža pozdvihne v mojom náreku;
13 (B21) Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví, spánek ulehčí mému trápení.'

14 (ROH) vtedy ma strašíš snami a desíš ma videniami,
14 (B21) Tehdy mě ale strašíš sny, tehdy mě děsíš skrze vidění,

15 (ROH) takže si moja duša volí zaškrtenie, radšej smrť ako také moje kosti.
15 (B21) že bych se raději oběsil - radši bych zemřel, než takhle živořil!

16 (ROH) Opovrhujem životom, veď i tak nebudem žiť naveky. Nechaj ma, lebo moje dni sú márnosť.
16 (B21) Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!

17 (ROH) Čo je smrteľný človek, že ho tak zvelebuješ a že obraciaš k nemu svoje srdce a všímaš si ho?
17 (B21) Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?

18 (ROH) A že ho navštevuješ každého rána, zkúšaš ho každej chvíle?
18 (B21) Od samého rána se o něj zajímáš, každičkou chvíli ho chceš sledovat.

19 (ROH) Jako dlho to bude ešte trvať, čo neodvrátiš odo mňa svojho zraku? Prečo ma nepustíš, aspoň dokiaľ neprehltnem svojej sliny?
19 (B21) Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?

20 (ROH) Zhrešil som; čo ti mám učiniť, ó, ty, ktorý strežieš ľudí? Prečo si si ma postavil za cieľ, aby som bol sám sebe bremenom?
20 (B21) Když zhřeším, co ti to udělá, ty Strážce člověka?! Proč sis mě vybral za svůj terč? Jsem ti snad břemenem?

21 (ROH) A prečo neodpustíš môjho prestúpenia a neodnímeš mojej neprávosti? Lebo teraz už ľahnem do prachu, a keď ma budeš ráno hľadať, nebude ma.
21 (B21) Proč neodpustíš můj hřích, proč mě mé viny nezbavíš? Brzy už ulehnu do prachu; budeš mě hledat, a už tu nebudu!"