Kniha Jób

1 (KAT) Či nie je vojnou život človeka na zemi a jeho dni dňami nádenníka?
1 (SVD) أليس جهاد للانسان على الارض وكايام الاجير ايامه.
1 (B21) Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.

2 (KAT) Ako otrok, čo prahne po chládku, jak nádenník, čo čaká na zárobok,
2 (SVD) كما يتشوّق العبد الى الظل وكما يترجّى الاجير اجرته
2 (B21) Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu.

3 (KAT) tak aj ja mám šialivé mesiace a noci strastí odpočítavam.
3 (SVD) هكذا تعين لي اشهر سوء وليالي شقاء قسمت لي.
3 (B21) I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení.

4 (KAT) Keď líham, vzdychám: Kedyže už vstanem? Keď vstávam, zasa: Kedy zotmie sa? A do súmraku iba zmietam sa.
4 (SVD) اذا اضطجعت اقول متى اقوم. الليل يطول واشبع قلقا حتى الصبح.
4 (B21) Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?' A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.

5 (KAT) Telo mi šatia červíky a chrasty a koža puká, rozpadáva sa.
5 (SVD) لبس لحمي الدود مع مدر التراب. جلدي كرش وساخ.
5 (B21) Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané.

6 (KAT) Nad tkáčsky člnok mi dni ušli chytrejšie a tratia sa, nití nemajúc.
6 (SVD) ايامي اسرع من الوشيعة وتنتهي بغير رجاء
6 (B21) Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily.

7 (KAT) Však rozpomeň sa: Jak dych je môj život, viac moje oko blaho neuzrie.
7 (SVD) اذكر ان حياتي انما هي ريح وعيني لا تعود ترى خيرا.
7 (B21) Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.

8 (KAT) Už nezočí ma toho zrak, čo vídal ma, obzrieš sa po mne, už ma nebude.
8 (SVD) لا تراني عين ناظري. عيناك عليّ ولست انا.
8 (B21) Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď, rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.

9 (KAT) Jak mizne oblak, celkom porozchádza sa, tak nepríde späť, kto šiel do záhrobia,
9 (SVD) السحاب يضمحل ويزول. هكذا الذي ينزل الى الهاوية لا يصعد.
9 (B21) Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.

10 (KAT) už do svojho domu nikdy nevráti sa a jeho bydlo viac ho neuzrie.
10 (SVD) لا يرجع بعد الى بيته ولا يعرفه مكانه بعد.
10 (B21) Domů se už nikdy nevrátí, nikdy se neukáže ve svém obydlí.

11 (KAT) Nuž preto nechcem ústa držať na uzde a prehovorím v ducha súžení, ponariekam si v duše trpkosti.
11 (SVD) انا ايضا لا امنع فمي. اتكلم بضيق روحي. اشكو بمرارة نفسي.
11 (B21) Proto už déle nemohu mlčet, v soužení ducha musím promluvit, své hořké duši musím ulevit.

12 (KAT) Vari som ja more alebo morská obluda, že si nado mnou stráže postavil?
12 (SVD) أبحر انا ام تنين حتى جعلت عليّ حارسا.
12 (B21) Jsem snad moře, jsem snad drak, abys nade mnou stavěl stráž?

13 (KAT) Keď myslím: Však ma moje lôžko obodrí, posteľ sa podelí so mnou o môj plač,
13 (SVD) ان قلت فراشي يعزيني مضجعي ينزع كربتي
13 (B21) Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví, spánek ulehčí mému trápení.'

14 (KAT) aj vtedy mi strach naháňaš snami a vo videniach desom stíhaš ma.
14 (SVD) تريعني بالاحلام وترهبني برؤى
14 (B21) Tehdy mě ale strašíš sny, tehdy mě děsíš skrze vidění,

15 (KAT) Preto si moja duša volí obesenie, radšej smrť než tie útrapy.
15 (SVD) فاختارت نفسي الخنق الموت على عظامي هذه.
15 (B21) že bych se raději oběsil - radši bych zemřel, než takhle živořil!

16 (KAT) Pohŕdam životom, však nebudem večne žiť, nuž tak ma nechaj, dych sú moje dni.
16 (SVD) قد ذبت. لا الى الابد احيا. كف عني لان ايامي نفخة.
16 (B21) Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!

17 (KAT) Čože je človek, že si ho tak všímaš, že mávaš toľkú starosť o neho,
17 (SVD) ما هو الانسان حتى تعتبره وحتى تضع عليه قلبك
17 (B21) Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?

18 (KAT) že ráno ho vyhľadávaš za ránom a skúšaš si ho každú chvíľočku?
18 (SVD) وتتعهّده كل صباح وكل لحظة تمتحنه.
18 (B21) Od samého rána se o něj zajímáš, každičkou chvíli ho chceš sledovat.

19 (KAT) Kedy už odvrátiš svoj pohľad odo mňa a dáš mi času slinu prehltnúť?
19 (SVD) حتى متى لا تلتفت عني ولا ترخيني ريثما ابلع ريقي.
19 (B21) Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?

20 (KAT) Čo hriechom robím tebe, strážca človeka? A prečo si si za cieľ zvolil mňa, že na ťarchu som sebe samému?
20 (SVD) أأخطأت. ماذا افعل لك يا رقيب الناس. لماذا جعلتني عاثورا لنفسك حتى اكون على نفسي حملا.
20 (B21) Když zhřeším, co ti to udělá, ty Strážce člověka?! Proč sis mě vybral za svůj terč? Jsem ti snad břemenem?

21 (KAT) Prečo nestrpíš moje neprávosti a priestupky mi nechceš prehliadnuť?
21 (SVD) ولماذا لا تغفر ذنبي ولا تزيل اثمي لاني الآن اضطجع في التراب. تطلبني فلا اكون
21 (B21) Proč neodpustíš můj hřích, proč mě mé viny nezbavíš? Brzy už ulehnu do prachu; budeš mě hledat, a už tu nebudu!"

22 (KAT) Nuž do prachu sa teraz pohrúžim, budeš ma hľadať, no už ma nebude.“
22 ----
22 ----