Kniha Jób

1 (B21) Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
1 (ROH) Či nemá človek vojenia na zemi? A jeho dni sú jako dni nájomníka.

2 (B21) Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu.
2 (ROH) Jako sluha, ktorý dychtí po tôni, jako nájomník, ktorý túžobne očakáva plat za svoju prácu,

3 (B21) I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení.
3 (ROH) tak sú mi nadedené mesiace márnosti a tak mi načítali nocí trápenia.

4 (B21) Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?' A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.
4 (ROH) Keď ležím, hovorím: Kedyže už vstanem? Ale zase sa tiahne večer, a tak som sýty prehadzovania sa až do mraku.

5 (B21) Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané.
5 (ROH) Moje telo sa odialo červy a kôrou prachu; moja koža sa svraštila a tečie hnisom.

6 (B21) Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily.
6 (ROH) Moje dni sú rýchlejšie ako člnok tkáča a míňajú sa bez nádeje.

7 (B21) Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.
7 (ROH) Pamätaj, že môj život je ako vietor; moje oko už viacej neuvidí dobrého;

8 (B21) Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď, rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.
8 (ROH) neuzrie ma oko toho, kto ma vidí; tvoje oči pozrú na mňa, a mňa už nebude.

9 (B21) Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
9 (ROH) Jako zaniká oblak a ide ta, taký je aj ten, kto sostupuje do hrobu; nevyjde zase hore;

10 (B21) Domů se už nikdy nevrátí, nikdy se neukáže ve svém obydlí.
10 (ROH) nenavráti sa viacej do svojho domu, ani ho viacej nepozná jeho miesto.

11 (B21) Proto už déle nemohu mlčet, v soužení ducha musím promluvit, své hořké duši musím ulevit.
11 (ROH) Preto ani ja nebudem zdŕžať svoje ústa; hovoriť budem v úzkosti svojho ducha; vravieť budem v horkosti svojej duše.

12 (B21) Jsem snad moře, jsem snad drak, abys nade mnou stavěl stráž?
12 (ROH) Či som ja azda morom, či azda morskou obludou, že si postavil proti mne stráž?

13 (B21) Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví, spánek ulehčí mému trápení.'
13 (ROH) Keď poviem: Moja posteľ ma poteší, moja loža pozdvihne v mojom náreku;

14 (B21) Tehdy mě ale strašíš sny, tehdy mě děsíš skrze vidění,
14 (ROH) vtedy ma strašíš snami a desíš ma videniami,

15 (B21) že bych se raději oběsil - radši bych zemřel, než takhle živořil!
15 (ROH) takže si moja duša volí zaškrtenie, radšej smrť ako také moje kosti.

16 (B21) Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!
16 (ROH) Opovrhujem životom, veď i tak nebudem žiť naveky. Nechaj ma, lebo moje dni sú márnosť.

17 (B21) Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?
17 (ROH) Čo je smrteľný človek, že ho tak zvelebuješ a že obraciaš k nemu svoje srdce a všímaš si ho?

18 (B21) Od samého rána se o něj zajímáš, každičkou chvíli ho chceš sledovat.
18 (ROH) A že ho navštevuješ každého rána, zkúšaš ho každej chvíle?

19 (B21) Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?
19 (ROH) Jako dlho to bude ešte trvať, čo neodvrátiš odo mňa svojho zraku? Prečo ma nepustíš, aspoň dokiaľ neprehltnem svojej sliny?

20 (B21) Když zhřeším, co ti to udělá, ty Strážce člověka?! Proč sis mě vybral za svůj terč? Jsem ti snad břemenem?
20 (ROH) Zhrešil som; čo ti mám učiniť, ó, ty, ktorý strežieš ľudí? Prečo si si ma postavil za cieľ, aby som bol sám sebe bremenom?

21 (B21) Proč neodpustíš můj hřích, proč mě mé viny nezbavíš? Brzy už ulehnu do prachu; budeš mě hledat, a už tu nebudu!"
21 (ROH) A prečo neodpustíš môjho prestúpenia a neodnímeš mojej neprávosti? Lebo teraz už ľahnem do prachu, a keď ma budeš ráno hľadať, nebude ma.