Kniha Jób

1 (BKR) Odpovídaje pak Job, řekl:
1 (B21) Job na to řekl:

2 (BKR) Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2 (B21) "Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!

3 (BKR) Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3 (B21) Byla by těžší, než je písek v moři - to proto slovy se téměř zalykám.

4 (BKR) Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4 (B21) Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.

5 (BKR) Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5 (B21) Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?

6 (BKR) Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6 (B21) Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?

7 (BKR) Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7 (B21) Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!

8 (BKR) Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8 (B21) Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději -

9 (BKR) Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9 (B21) že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.

10 (BKR) Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10 (B21) Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.

11 (BKR) Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11 (B21) Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?

12 (BKR) Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12 (B21) Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?

13 (BKR) Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13 (B21) Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?

14 (BKR) Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14 (B21) Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.

15 (BKR) Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15 (B21) Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.

16 (BKR) Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16 (B21) Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,

17 (BKR) V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17 (B21) v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.

18 (BKR) Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18 (B21) Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.

19 (BKR) To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19 (B21) Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,

20 (BKR) Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20 (B21) jejich důvěra je ale zamrzí - když k nim dorazí, čeká je zklamání.

21 (BKR) Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21 (B21) Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.

22 (BKR) Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22 (B21) Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,' nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého'?

23 (BKR) Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23 (B21) ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,' nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte'?

24 (BKR) Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24 (B21) Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.

25 (BKR) Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25 (B21) Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?

26 (BKR) Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26 (B21) To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?

27 (BKR) Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27 (B21) Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!

28 (BKR) A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28 (B21) Pohleďte na mě, prosím vás - copak bych vám do očí lhal?

29 (BKR) Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29 (B21) Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!

30 (BKR) A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30 (B21) Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?