Kniha Jób

1 (BKR) Odpovídaje pak Job, řekl:
1 (ROH) A Job odpovedal a riekol:
1 (B21) Job na to řekl:

2 (BKR) Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2 (ROH) Oj, aby bola dobre odvážená moja nevoľa, a moje utrpenie, aby razom zdvihli na váhe!
2 (B21) "Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!

3 (BKR) Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3 (ROH) Lebo by to bolo teraz ťažšie nad piesok morí, a preto sú aj moje slová nerozmyslené.
3 (B21) Byla by těžší, než je písek v moři - to proto slovy se téměř zalykám.

4 (BKR) Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4 (ROH) Lebo strely Všemohúceho väzia vo mne, ktorých jed pije môj duch; hrôzy Božie postavily sa do šíku proti mne.
4 (B21) Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.

5 (BKR) Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5 (ROH) Či azda reve divoký osol nad mladistvou trávou? Alebo či ručí vôl nad svojím krmom, slaným a miešaným?
5 (B21) Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?

6 (BKR) Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6 (ROH) Či sa jie voľačo nechutné bez soli? Či je nejaká chuť v bielku vajca?
6 (B21) Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?

7 (BKR) Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7 (ROH) A teraz práve to, čoho sa nechcela dotknúť moja duša, je ako mojím pokrmom v nemoci.
7 (B21) Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!

8 (BKR) Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8 (ROH) Oj, aby sa naplnila moja žiadosť, a aby to, čo očakávam, dal Bôh!
8 (B21) Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději -

9 (BKR) Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9 (ROH) Totiž, žeby sa ľúbilo Bohu, aby ma rozdrtil, aby vystrel svoju ruku a vyťal ma!
9 (B21) že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.

10 (BKR) Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10 (ROH) A mal by som ešte vždy útechu a vyskočil by som v bolesti, ktorej nešetrí, lebo som nezatajil slov Najsvätejšieho.
10 (B21) Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.

11 (BKR) Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11 (ROH) Čo je moja sila, aby som dúfal, a čo je môj koniec, aby som znášal trpezlivo?
11 (B21) Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?

12 (BKR) Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12 (ROH) Či je moja sila silou kameňa? Alebo či je moje telo z medi?
12 (B21) Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?

13 (BKR) Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13 (ROH) Isté je, že niet pre mňa pomoci vo mne, a to, čo by prospelo, je zahnané odo mňa.
13 (B21) Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?

14 (BKR) Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14 (ROH) Hynúcemu prisluší milosrdenstvo od jeho priateľa, keby hneď i bázeň Všemohúceho bol opustil.
14 (B21) Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.

15 (BKR) Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15 (ROH) Moji bratia zklamali jako potok, jako riečište potokov, ktoré ta pošly,
15 (B21) Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.

16 (BKR) Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16 (ROH) kalné od ľadu, v ktorých sa ukryl sneh;
16 (B21) Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,

17 (BKR) V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17 (ROH) v čase, keď sú ožehané slnkom, vysychajú; keď býva horúco, miznú zo svojho miesta.
17 (B21) v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.

18 (BKR) Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18 (ROH) Krútia sa stezky ich ciest, odchádzajú na pustinu a hynú.
18 (B21) Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.

19 (BKR) To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19 (ROH) Pozrú sa karavány z Témy, putujúce zástupy zo Šeby, ktoré sa nadejaly na ne!
19 (B21) Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,

20 (BKR) Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20 (ROH) Budú sa hanbiť, že v ne dúfaly; prijdú až ta a budú sa stydieť!
20 (B21) jejich důvěra je ale zamrzí - když k nim dorazí, čeká je zklamání.

21 (BKR) Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21 (ROH) Lebo vy ste ním teraz, takým potokom: vidíte strašnú vec a bojíte sa.
21 (B21) Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.

22 (BKR) Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22 (ROH) Či som povedal: Dajte mi!? Alebo: Uplaťte zo svojho majetku za mňa
22 (B21) Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,' nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého'?

23 (BKR) Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23 (ROH) a vysloboďte ma z ruky protivníka a vykúpte ma z ruky ukrutníkov?
23 (B21) ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,' nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte'?

24 (BKR) Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24 (ROH) Poučte ma, a ja budem mlčať, a vysvetlite mi, v čom som blúdil!
24 (B21) Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.

25 (BKR) Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25 (ROH) Aké prenikavé sú slová pravdy! Ale čo nakára vaše káranie?!
25 (B21) Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?

26 (BKR) Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26 (ROH) Či zamýšľate kárať slová? Lebo veď do vetra idú slová zúfalého!
26 (B21) To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?

27 (BKR) Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27 (ROH) Áno, o sirotu hádžete los a jednáte sa o svojho priateľa.
27 (B21) Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!

28 (BKR) A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28 (ROH) A tak teraz nech sa vám chce pozrieť na mňa, a istotne nebudem luhať do vašej tvári.
28 (B21) Pohleďte na mě, prosím vás - copak bych vám do očí lhal?

29 (BKR) Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29 (ROH) Vráťte sa, prosím, a zkúste, nech nie je neprávosti! Vráťte sa a zkúste ešte, moja spravedlivosť leží v tom!
29 (B21) Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!

30 (BKR) A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30 (ROH) Či je na mojom jazyku neprávosť? Či nerozozná moje ďasno zkazy?
30 (B21) Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?