výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 6, 1-30

1 (B21) Job na to řekl:
1 (ROH) A Job odpovedal a riekol:

2 (B21) "Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!
2 (ROH) Oj, aby bola dobre odvážená moja nevoľa, a moje utrpenie, aby razom zdvihli na váhe!

3 (B21) Byla by těžší, než je písek v moři - to proto slovy se téměř zalykám.
3 (ROH) Lebo by to bolo teraz ťažšie nad piesok morí, a preto sú aj moje slová nerozmyslené.

4 (B21) Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.
4 (ROH) Lebo strely Všemohúceho väzia vo mne, ktorých jed pije môj duch; hrôzy Božie postavily sa do šíku proti mne.

5 (B21) Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?
5 (ROH) Či azda reve divoký osol nad mladistvou trávou? Alebo či ručí vôl nad svojím krmom, slaným a miešaným?

6 (B21) Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?
6 (ROH) Či sa jie voľačo nechutné bez soli? Či je nejaká chuť v bielku vajca?

7 (B21) Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!
7 (ROH) A teraz práve to, čoho sa nechcela dotknúť moja duša, je ako mojím pokrmom v nemoci.

8 (B21) Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději -
8 (ROH) Oj, aby sa naplnila moja žiadosť, a aby to, čo očakávam, dal Bôh!

9 (B21) že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.
9 (ROH) Totiž, žeby sa ľúbilo Bohu, aby ma rozdrtil, aby vystrel svoju ruku a vyťal ma!

10 (B21) Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.
10 (ROH) A mal by som ešte vždy útechu a vyskočil by som v bolesti, ktorej nešetrí, lebo som nezatajil slov Najsvätejšieho.

11 (B21) Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?
11 (ROH) Čo je moja sila, aby som dúfal, a čo je môj koniec, aby som znášal trpezlivo?

12 (B21) Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?
12 (ROH) Či je moja sila silou kameňa? Alebo či je moje telo z medi?

13 (B21) Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?
13 (ROH) Isté je, že niet pre mňa pomoci vo mne, a to, čo by prospelo, je zahnané odo mňa.

14 (B21) Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.
14 (ROH) Hynúcemu prisluší milosrdenstvo od jeho priateľa, keby hneď i bázeň Všemohúceho bol opustil.

15 (B21) Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.
15 (ROH) Moji bratia zklamali jako potok, jako riečište potokov, ktoré ta pošly,

16 (B21) Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,
16 (ROH) kalné od ľadu, v ktorých sa ukryl sneh;

17 (B21) v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.
17 (ROH) v čase, keď sú ožehané slnkom, vysychajú; keď býva horúco, miznú zo svojho miesta.

18 (B21) Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.
18 (ROH) Krútia sa stezky ich ciest, odchádzajú na pustinu a hynú.

19 (B21) Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,
19 (ROH) Pozrú sa karavány z Témy, putujúce zástupy zo Šeby, ktoré sa nadejaly na ne!

20 (B21) jejich důvěra je ale zamrzí - když k nim dorazí, čeká je zklamání.
20 (ROH) Budú sa hanbiť, že v ne dúfaly; prijdú až ta a budú sa stydieť!

21 (B21) Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.
21 (ROH) Lebo vy ste ním teraz, takým potokom: vidíte strašnú vec a bojíte sa.

22 (B21) Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,' nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého'?
22 (ROH) Či som povedal: Dajte mi!? Alebo: Uplaťte zo svojho majetku za mňa

23 (B21) ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,' nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte'?
23 (ROH) a vysloboďte ma z ruky protivníka a vykúpte ma z ruky ukrutníkov?

24 (B21) Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.
24 (ROH) Poučte ma, a ja budem mlčať, a vysvetlite mi, v čom som blúdil!

25 (B21) Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?
25 (ROH) Aké prenikavé sú slová pravdy! Ale čo nakára vaše káranie?!

26 (B21) To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?
26 (ROH) Či zamýšľate kárať slová? Lebo veď do vetra idú slová zúfalého!

27 (B21) Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!
27 (ROH) Áno, o sirotu hádžete los a jednáte sa o svojho priateľa.

28 (B21) Pohleďte na mě, prosím vás - copak bych vám do očí lhal?
28 (ROH) A tak teraz nech sa vám chce pozrieť na mňa, a istotne nebudem luhať do vašej tvári.

29 (B21) Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!
29 (ROH) Vráťte sa, prosím, a zkúste, nech nie je neprávosti! Vráťte sa a zkúste ešte, moja spravedlivosť leží v tom!

30 (B21) Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?
30 (ROH) Či je na mojom jazyku neprávosť? Či nerozozná moje ďasno zkazy?


Jób 6, 1-30





Verš 3
Byla by těžší, než je písek v moři - to proto slovy se téměř zalykám.
Prís 27:3 - Kámen tlačí a písek tíží, vydržet s tupcem je těžší než obojí.

Verš 4
Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.
Ž 38:1 - Památeční žalm Davidův.

Job 6,3 - Jób svoje poblúdenie vyhovára svojím hrozným položením.

Job 6,6 - Tieto verše majú nejasný zmysel. Znamenajú asi toľko, že priatelia Jóbovi nepekne si počínajú, ak pokladajú Jóba za veľkého hriešnika, a tak svojimi slovami zapríčiňujú mu trpkosť miesto potechy. Jób cíti z toho odpor, aký máva človek pred nepožívateľným pokrmom.

Job 6,10 - "Že nezaprel som slová Svätého" (doslovne: "svoje slovo som neskrýval pred Najsvätejším"), t. j. Jób mnohými slovami prosil Pána, aby mohol už umrieť.

Job 6,15-20 - Zima v Palestíne počína sa v novembri výdatnými dažďami. – Potoky sa v tomto čase rozhojňujú vodou. V dobe sucha, keď karavány tiahnuce krajom najviac by potrebovali vodu, vyschnuté potoky trpko klamú každého, kto sa k nim približuje a hľadá v nich vodu.

Job 6,19 - Tema je kvitnúca oáza v severozápadnej Arábii. Sába je dobre známe obchodné stredisko v južnej Arábii.