Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 5, 1-27

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. 21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. 22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. 23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. 24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. 25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. 27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Verš 3

Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Ž 37:36 - Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

Verš 9

Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

Jób 9:10 - On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

Ž 72:18 - Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,

Rim 11:33 - Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!

Verš 11

Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

1Sam 2:7 - Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

Ž 113:7 - Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,

Verš 12

Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

Neh 4:15 - I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému.

Ž 33:10 - Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.

Iz 8:10 - Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný.

Verš 13

Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

1Kor 3:19 - Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Kterýž zlapá moudré v chytrosti jejich.

Verš 14

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Dt 28:29 - Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil.

Verš 16

Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

Ž 107:42 - Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Verš 17

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Prís 3:11 - Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

Heb 12:5 - A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?

Jak 1:12 - Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.

Zjv 3:19 - Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, a čiň pokání.

Verš 18

Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

Dt 32:39 - Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.

1Sam 2:6 - Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.

Oz 6:1 - V úzkosti své ráno hledati mne budou: Poďte, a navraťme se k Hospodinu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše.

Verš 19

Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

Ž 91:3 - Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Verš 23

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

Oz 2:18 - A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.

Job 5,1 - Nepomáha pokus a opovážlivosť človeka, keby chcel Boha ťahať pred súd za to, že musí znášať ťažký osud. Nijaký človek, ba ani anjel, by sa neodvážil zaujať úrad sudcu v tomto prípade, keby šlo o to, aby sa vynášal súd nad Bohom.

Job 5,2 - Boh iba pokorným, t.j. kajúcim, priznáva zvláštne milosti.

Job 5,4 - V bránach mesta konali sa súdy.

Job 5,6 - Utrpenie človeka nie je čisto výplodom prírody, ale sám hriešnik si je najčastejšie príčinou svojho utrpenia.

Job 5,17-27 - Úsek opisuje opätovné nadobudnutie šťastia trpiaceho človeka, ktorý zo svojej hriešnosti obráti sa k Bohu. Je to pre Jóba nepriame povzbudenie, aby sa usiloval v duchu pokánia k Bohu sa obrátiť. Má sa priznať k svojej hriešnosti, odprosiť Boha a oddať sa jeho milosrdenstvu. Boh nikoho nesklame.

Job 5,19 - Číslicový výrok, ktorý sedmičku uvádza ako pojem plnosti (porov. 33,14.29; 40,5; Prís 30,15 a i.).

Job 5,22 - Poľná úroda mala mnoho škodcov aj z radov zvierat. Tak hubila úrodu divá zver (Ez 14,21), myši (1 Sam 6,4 n.), kobylky (Joel 1, 4), mravce (Prís 6,6–8).

Job 5,23 - V kamenistej pôde darila sa oliva (29,6; Dt 32,13 n.) a najmä vinič.