  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Jób 42, 1-17 |
1 Jób 42, 1 Job na to Hospodinu řekl: 2 Jób 42, 2 "Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly. 3 Jób 42, 3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?' Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. 4 Jób 42, 4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.' 5 Jób 42, 5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. 6 Jób 42, 6 Proto se pokořuji - v prachu a popelu činím pokání!" 7 Jób 42, 7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: "Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. 8 Jób 42, 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job." 9 Jób 42, 9 Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel. 10 Jób 42, 10 Když se Job modlil za své přátele, Hospodin mu navrátil vše, co ztratil, a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 11 Jób 42, 11 Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal stříbrnou minci a jednu zlatou náušnici. 12 Jób 42, 12 Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic. 13 Jób 42, 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jób 42, 14 Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. 15 Jób 42, 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. 16 Jób 42, 16 Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. 17 Jób 42, 17 Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
| | | Jób 42, 1-17 |
Verš 3
Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?' Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
Jób 38:2 - "Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?
Ž 40:5 - Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.
Ž 131:1 - Davidova poutní píseň. Nemám, Hospodine, srdce naduté, povýšeným zrakem nerozhlížím se. Do ničeho přehnaného se nepouštím, do ničeho, co je nad mé možnosti.
Ž 139:6 - Takové poznání je nad mé chápání - je příliš hluboké, na to nestačím!
Job 42,3 - Jób zopakuje Božie slová (porov. 38,2.3). Teraz ich už vzťahuje na seba. Reči Božie poučili Jóba, aby poznal, že všemohúcnosť a múdrosť Božia ostávajú pre človeka neprístupnými.
Job 42,5 - Predošlá Jóbova predstava o dokonalosti Božej bola nedostatočná, ba až veľmi nedokonalá. V tom zmysle sledoval Boha zďaleka. Teraz už poznáva, že Boh všetko koná podľa vopred stanoveného plánu, ktorý má svoj pôvod v nekonečnej Božej múdrosti. Iste tak múdro si počína Boh aj vtedy, keď na človeka dopustí utrpenie. Preto odvoláva Jób svoju doterajšiu netrpezlivosť a opovážlivosť, keď sa predtým chcel s Bohom pustiť do sporu.
Job 42,11 - "Baránok" (v pôvodine: qesita) nie je peniaz razený na spôsob našich mincí, ale tu ide o vzácny kov, ktorým sa platievalo v kusoch. Nevieme, akej bol veľkosti, a tak aj jeho hodnota bola akiste rozličná.
