Kniha Jób

1 (BKR) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
1 (ROH) Hľa, nádej človeka na neho je klamná. Alebo či sa dokonca už i na jeho pohľad rúti na zem?
1 (B21) Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí.

2 (BKR) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
2 (ROH) Nikto nie je taký smelý, ani len aby ho zobudil. A kde kto potom sa postaví predo mnou?!
2 (B21) Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil - kdo by se tedy proti mně postavil?

3 (BKR) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
3 (ROH) Kto ma kedy predišiel voľačím, aby som odplatil? Čokoľvek je pod všetkými nebesami, je moje.
3 (B21) Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!

4 (BKR) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
4 (ROH) Nebudem mlčať o jeho údoch o sile a kráse jeho ustrojenia.
4 (B21) Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě:

5 (BKR) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
5 (ROH) Kto odkryje povrch jeho rúcha? S dvojitou svojou úzdou kto pristúpi?
5 (B21) Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?

6 (BKR) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
6 (ROH) Kto otvorí vráta jeho tvári? Okolo jeho zubov je strach.
6 (B21) Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs!

7 (BKR) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
7 (ROH) Pýchou ryhy jeho štítov; každý je privrený jako tesná pečať.
7 (B21) Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené.

8 (BKR) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
8 (ROH) Jeden prilieha k druhému tak, že vzduch nevojde medzi ne.
8 (B21) Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde.

9 (BKR) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
9 (ROH) Každý ľne pevne k druhému; držia sa spolu a neodstávajú od seba.
9 (B21) Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je.

10 (BKR) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
10 (ROH) Jeho kýchanie žiari svetlom a jeho oči sú jako riasy rannej zory.
10 (B21) Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.

11 (BKR) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
11 (ROH) Z jeho úst vychádzajú fakle; uletujú ohnivé iskry.
11 (B21) Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj.

12 (BKR) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
12 (ROH) Z jeho chriapov vychádza dym; je to jako vrúci kotol a horiaca sitina.
12 (B21) Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem.

13 (BKR) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
13 (ROH) Jeho dych rozpaľuje uhlie, a plameň vychádza z jeho úst.
13 (B21) Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem!

14 (BKR) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
14 (ROH) V jeho šiji prebýva sila, a pred ním výskoky uteká strach.
14 (B21) Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs.

15 (BKR) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
15 (ROH) Kusy jeho mäsa pevne sa držia. Všetko je na ňom ako uliate, ani sa nepohne.
15 (B21) Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina - nezachvějí se.

16 (BKR) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
16 (ROH) Jeho srdce je uliate jako z kameňa, a je uliate, pevné jako spodný žernov.
16 (B21) Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je.

17 (BKR) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
17 (ROH) Jeho dvihnutia sa boja i najsilnejší; zlyhajú od zdrtenia.
17 (B21) Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.

18 (BKR) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
18 (ROH) Keby ho niekto dostihol mečom, jeho meč neostojí, ani kopija ani strela ani pancier.
18 (B21) Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem.

19 (BKR) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
19 (ROH) Považuje železo za slamu, za hnilé drevo meď.
19 (B21) Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé.

20 (BKR) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
20 (ROH) Strela z luku ho nepohne na útek; kamene z praku sa mu obrátia na plevy.
20 (B21) Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev.

21 (BKR) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
21 (ROH) Kyjak považuje za suché steblo; smeje sa šramotu kopije.
21 (B21) Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se.

22 (BKR) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
22 (ROH) Pod ním je ostrie črepu; stelie hrot, ako čo by to bolo na blato.
22 (B21) Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené.

23 (BKR) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
23 (ROH) Pôsobí, aby vrela hlbina jako hrniec; robí more nádobou strojenej masti.
23 (B21) Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek.

24 (BKR) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
24 (ROH) Za ním svieti draha; považuje priepasť za bezvládne šediny.
24 (B21) Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině.

25 (BKR) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
25 (ROH) Nie je mu podobného na zemi; ktorý by bol učinený tak, bez strachu.
25 (B21) Nikdo na zemi mu není podoben - je stvořen zcela bez bázně.

26 ----
26 (ROH) Smele pozrie na čokoľvek vysoké; je kráľom nad všetkými šelmami.
26 (B21) Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!"