Kniha Jób

1 (BKR) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
1 (KAT) Nádej (muža) bude veru zmarená, pri pohľade naňho hneď sa vyvráti.

2 (BKR) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
2 (KAT) Nenapajedí sa, keď ho vyrušia? Ktože vtedy pred ním môže vydržať?

3 (BKR) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
3 (KAT) Kto sprotivil sa mu, a zachránil sa? Pod šírym ver’ nebom nikto zaiste.

4 (BKR) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
4 (KAT) Tiež o údoch jeho mlčať nebudem, a o jeho moci, ktorej rovnej niet.

5 (BKR) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
5 (KAT) Ktože môže zobliecť vrchný odev mu, do dvojitého mu vniknúť brnenia?

6 (BKR) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
6 (KAT) Brány tlamy jeho ktože rozovrie? Hrôza obkľučuje jeho zubiská.

7 (BKR) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
7 (KAT) Ako husté štíty jeho chrbát je, pospájané tmelom sťaby z kremeňa.

8 (BKR) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
8 (KAT) Tesno jeden s druhým pospájané sú, ani dych by cez ne vskutku neprešiel.

9 (BKR) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
9 (KAT) Priliehajú takto k sebe navzájom, držia pohromade, nerozštiepia sa.

10 (BKR) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
10 (KAT) Keď sa mu (raz) kýchne, až sa zablysne, jeho oči sú sťa brvy zornice.

11 (BKR) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
11 (KAT) Z jeho pažeráka jak by plameň šiel, sťaby sršali tiež iskry ohnivé.

12 (BKR) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
12 (KAT) Z jeho nozdier para vystupuje ver’ jak z hrnca na ohni, keď je vo vare.

13 (BKR) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
13 (KAT) Jeho dych by uhlie vari zapálil, akoby mu plameň z tlamy vyšľahol.

14 (BKR) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
14 (KAT) V jeho šiji iste sila spočíva, všade ho predchádza hrôza desivá.

15 (BKR) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
15 (KAT) Svaly jeho tela pevne poja sa, môžeš tlačiť na ne, nepovolia však.

16 (BKR) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
16 (KAT) Tuhé ani kameň jeho srdce je, ani spodný žarnov, také tvrdé je.

17 (BKR) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
17 (KAT) Pred jeho velebou vlny trasú sa, ba aj mora príboj (pred ním) ustúpi.

18 (BKR) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
18 (KAT) Meč ak zasiahne ho, nič mu nespraví, ani pika, oštep, strela vôbec nič.

19 (BKR) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
19 (KAT) Železo on má len sťaby za sečku, mosadz mu je iba drevom práchnivým.

20 (BKR) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
20 (KAT) Na útek ho strelec zahnať nemôže, ako pleva sú mu z praku kamene.

21 (BKR) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
21 (KAT) Kyj sa mu jak steblo tŕstia pozdáva, keď oštepy svištia, on sa rehoce.

22 (BKR) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
22 (KAT) Pod ním jak by boli ostré črepiny, sanicu on (nimi) v bahne vytlačí.

23 (BKR) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
23 (KAT) Zvíri ani kotol hlbočinu on z mora si nádobku robí na olej.

24 (BKR) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
24 (KAT) Jeho cesta za ním trblieta sa ver’ hĺbka sťaby bola vlasmi sivými.

25 (BKR) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
25 (KAT) Na zemi sa jemu nevyrovná nik, veď on stvorený bol nebojazlivý.

26 ----
26 (KAT) On gáni na všetky hrdé bytosti a všetkým šelmám je iste kráľom on.“