Kniha Jób

1 (CEP) Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
1 (ROH) Hľa, nádej človeka na neho je klamná. Alebo či sa dokonca už i na jeho pohľad rúti na zem?

2 (CEP) Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
2 (ROH) Nikto nie je taký smelý, ani len aby ho zobudil. A kde kto potom sa postaví predo mnou?!

3 (CEP) Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
3 (ROH) Kto ma kedy predišiel voľačím, aby som odplatil? Čokoľvek je pod všetkými nebesami, je moje.

4 (CEP) Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
4 (ROH) Nebudem mlčať o jeho údoch o sile a kráse jeho ustrojenia.

5 (CEP) Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
5 (ROH) Kto odkryje povrch jeho rúcha? S dvojitou svojou úzdou kto pristúpi?

6 (CEP) Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
6 (ROH) Kto otvorí vráta jeho tvári? Okolo jeho zubov je strach.

7 (CEP) Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
7 (ROH) Pýchou ryhy jeho štítov; každý je privrený jako tesná pečať.

8 (CEP) dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
8 (ROH) Jeden prilieha k druhému tak, že vzduch nevojde medzi ne.

9 (CEP) jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
9 (ROH) Každý ľne pevne k druhému; držia sa spolu a neodstávajú od seba.

10 (CEP) Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
10 (ROH) Jeho kýchanie žiari svetlom a jeho oči sú jako riasy rannej zory.

11 (CEP) z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
11 (ROH) Z jeho úst vychádzajú fakle; uletujú ohnivé iskry.

12 (CEP) z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
12 (ROH) Z jeho chriapov vychádza dym; je to jako vrúci kotol a horiaca sitina.

13 (CEP) jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
13 (ROH) Jeho dych rozpaľuje uhlie, a plameň vychádza z jeho úst.

14 (CEP) v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
14 (ROH) V jeho šiji prebýva sila, a pred ním výskoky uteká strach.

15 (CEP) laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
15 (ROH) Kusy jeho mäsa pevne sa držia. Všetko je na ňom ako uliate, ani sa nepohne.

16 (CEP) jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
16 (ROH) Jeho srdce je uliate jako z kameňa, a je uliate, pevné jako spodný žernov.

17 (CEP) Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
17 (ROH) Jeho dvihnutia sa boja i najsilnejší; zlyhajú od zdrtenia.

18 (CEP) meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
18 (ROH) Keby ho niekto dostihol mečom, jeho meč neostojí, ani kopija ani strela ani pancier.

19 (CEP) Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
19 (ROH) Považuje železo za slamu, za hnilé drevo meď.

20 (CEP) šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
20 (ROH) Strela z luku ho nepohne na útek; kamene z praku sa mu obrátia na plevy.

21 (CEP) kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
21 (ROH) Kyjak považuje za suché steblo; smeje sa šramotu kopije.

22 (CEP) Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
22 (ROH) Pod ním je ostrie črepu; stelie hrot, ako čo by to bolo na blato.

23 (CEP) způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
23 (ROH) Pôsobí, aby vrela hlbina jako hrniec; robí more nádobou strojenej masti.

24 (CEP) nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
24 (ROH) Za ním svieti draha; považuje priepasť za bezvládne šediny.

25 (CEP) Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
25 (ROH) Nie je mu podobného na zemi; ktorý by bol učinený tak, bez strachu.

26 (CEP) Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
26 (ROH) Smele pozrie na čokoľvek vysoké; je kráľom nad všetkými šelmami.