Kniha Jób

1 (BKR) Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
1 (ROH) Či vieš čas rodenia kamzíkov? Pozoroval si azda svíjať sa jelenice, keď rodia?
1 (B21) Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají?

2 (BKR) Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
2 (ROH) Či počítaš mesiace, ktoré vyplňujú? A či vieš čas ich pôrodu,
2 (B21) Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit?

3 (BKR) Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
3 (ROH) kedy sa skláňajú, rodia svoje mláďatá, odvrhujú svoje bolesti?
3 (B21) Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí.

4 (BKR) Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
4 (ROH) Ich mladé silnejú; rastú na poli; vyjdú a viacej sa nevrátia.
4 (B21) Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí.

5 (BKR) Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
5 (ROH) Kto pustil divého osla na slobodu, a sväzky toho divocha kto rozviazal?
5 (B21) Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?

6 (BKR) Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
6 (ROH) Ktorému som dal pustinu za jeho dom a za jeho príbytky slanú zem?
6 (B21) Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť.

7 (BKR) Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
7 (ROH) Smeje sa lomozu mesta; nečuje povyku pohoniča.
7 (B21) Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců.

8 (BKR) To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
8 (ROH) To, čo najde na vrchoch, je jeho pašou, a vyhľadáva všetko, čo je zelené.
8 (B21) Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu.

9 (BKR) Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
9 (ROH) Či ti bude chcieť slúžiť jednorožec? Či bude nocovať pri tvojich jasliach?
9 (B21) Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji?

10 (BKR) Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
10 (ROH) Či pripriahneš jednorožca k brázde jeho povrazom? Či bude za tebou brániť údolia?
10 (B21) Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích?

11 (BKR) Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
11 (ROH) Či sa spoľahneš na neho preto, že má veľkú silu, a zanecháš na neho svoju prácu?
11 (B21) Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly?

12 (BKR) Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
12 (ROH) Či mu budeš veriť, že svezie tvoje semeno a sprace tvoje humno?
12 (B21) Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil?

13 (BKR) Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
13 (ROH) Krýdlo pštrosov plesá. A istotne to nie je peruť ľútostného bociana ani perie!
13 (B21) Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa.

14 (BKR) A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
14 (ROH) Pretože zanechá zemi svoje vajcia a liahnuc hreje ich na prachu
14 (B21) Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála.

15 (BKR) Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
15 (ROH) a zabúda, že ich môže rozpučiť noha, alebo že ich môže zašliapať poľná zver.
15 (B21) Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat.

16 (BKR) Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
16 (ROH) Tvrde zaobchodí so svojimi mláďatami, jako keby neboly jeho, i keby jeho práca mala byť nadarmo, nestrachuje sa o ňu.
16 (B21) Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará.

17 (BKR) Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
17 (ROH) Pretože mu Bôh dal zabudnúť na múdrosť ani mu nedal podielu na rozumnosti.
17 (B21) Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.

18 (BKR) Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
18 (ROH) V taký čas, keď zatrepoce krýdlami na výšine, vysmeje sa koňovi i jeho jazdcovi.
18 (B21) Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát!

19 (BKR) Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
19 (ROH) Či ty dáš koňovi silu? Či odeješ jeho šiju hrivou?
19 (B21) Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit?

20 (BKR) Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
20 (ROH) Či spôsobíš, že bude skákať sťa kobylka? Jeho nádherný frkot je strašný.
20 (B21) Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání!

21 (BKR) Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
21 (ROH) Jeho nohy hrabú na doline, a plesá vo svojej sile; ide von v ústrety zbrani.
21 (B21) Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti.

22 (BKR) Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
22 (ROH) Smeje sa strachu ani sa neľaká ani neustúpi pred mečom,
22 (B21) Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit.

23 (BKR) Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
23 (ROH) hoci nad ním chreští túl, lesklá kopija a pika;
23 (B21) Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají.

24 (BKR) S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
24 (ROH) s hrmotom a s búrlivým hnevom hltá zem ani nepostojí s pokojom, lebo zavznel zvuk trúby.
24 (B21) Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží.

25 (BKR) Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
25 (ROH) Kedykoľvek zatrúbi trúba, zarehoce, a zďaleka začuchá boj, hrmot kniežat a krik.
25 (B21) Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!' pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik.

26 (BKR) Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
26 (ROH) Či je to z tvojho rozumu, že lieta jastrab, rozostrie svoje krýdla oproti juhu?
26 (B21) Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře?

27 (BKR) Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
27 (ROH) Či na tvoj rozkaz vznáša sa orol a že na vysokom mieste kladie svoje hniezdo?
27 (B21) Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce?

28 (BKR) Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
28 (ROH) Prebýva na skale a hniezdi na výčnelku skaly, a to jako na hrade.
28 (B21) Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je.

29 (BKR) Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
29 (ROH) Odtiaľ pátra po žrádle; jeho oči hľadia naďaleko.
29 (B21) Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek.

30 (BKR) Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]
30 (ROH) A jeho mláďatá strebú krv. Kde sú nejakí pobití, tam je aj on.
30 (B21) Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!"