  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 38, 1-41 |
1 (BKR) Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
1 (ROH) Vtedy odpovedal Hospodin Jobovi z víchrice a riekol:
2 (BKR) Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
2 (ROH) Kto je to, ktorý to zatemňuje radu slovami bez známosti?
3 (BKR) Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
3 (ROH) Nože prepáš svoje bedrá jako muž, a budem sa ťa pýtať, a ty mi oznám!
4 (BKR) Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
4 (ROH) Kde si bol, keď som zakladal zem? Oznám, akže znáš rozum?
5 (BKR) Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
5 (ROH) Kto položil jej rozmery, keď vieš? Alebo kto roztiahol po nej šnúru?
6 (BKR) Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
6 (ROH) Na čom stoja a do čoho sú zapustené jej podstavce, alebo kto položil jej uholný kameň,
7 (BKR) Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
7 (ROH) keď spolu plesaly hviezdy rána, a keď jasali všetci synovia Boží?
8 (BKR) Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
8 (ROH) A kto zatarasil dverami more, keď sa vyrútilo, vyšlo zo života matky?
9 (BKR) Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
9 (ROH) Keď som rozložil oblak za jeho odev a mrákavu za jeho plienky?
10 (BKR) Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
10 (ROH) A keď som mu vydal svoj zákon a položil som závory a vráta
11 (BKR) I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
11 (ROH) a riekol som: Potiaľto prijdeš a nie ďalej, a tu položia hať proti pýche tvojich vĺn!?
12 (BKR) Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
12 (ROH) Či si voľakedy za svojich dní rozkázal ránu? Či si ukázal rannej zore, kde je jej miesto,
13 (BKR) Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
13 (ROH) poveliac, aby sa chopila krýdel zeme, a aby boli strasení s nej bezbožníci?
14 (BKR) Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
14 (ROH) Nech sa prevracia a mení tvar ako pečatná hmota, a iné veci nech sa postavia ako rúcho!
15 (BKR) A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
15 (ROH) A tak nech je odňaté od bezbožných ich svetlo, a vysoké rameno nech sa poláme!
16 (BKR) Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
16 (ROH) Či si voľakedy prišiel až ku žriedlam mora alebo či si sa prechádzal po vnútri priepasti?
17 (BKR) Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
17 (ROH) Či sú ti zjavené brány smrti, alebo brány tône smrti si videl?
18 (BKR) Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
18 (ROH) Či si si prezrel všetko až po šírky zeme? Oznám, ak ju znáš celú!
19 (BKR) Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
19 (ROH) Kde je cesta na miesto ta, kde býva svetlo? Alebo čo do tmy, kde je jej miesto?
20 (BKR) Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
20 (ROH) Aby si to pojal a odviedol v jeho medze a keď rozumieš chodníkom, ktoré vedú k jeho domu?
21 (BKR) Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
21 (ROH) Pravda vieš, lebo si sa vtedy narodil, a počet tvojich dňov je veľký!
22 (BKR) Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
22 (ROH) Či si prišiel voľakedy k pokladom snehu a poklady kamenca si videl?
23 (BKR) Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
23 (ROH) Ktoré zdŕžam u seba na čas súženia, na deň boja a vojny?
24 (BKR) Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
24 (ROH) Kde je cesta na miesto ta, kde sa delí svetlo, ktoré rozháňa východný vietor po zemi?
25 (BKR) Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
25 (ROH) Kto rozdelil povodni prietok v obe strany a cestu blesku zvukov hromu,
26 (BKR) Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
26 (ROH) aby dal pršať na zem, kde nieto nikoho, na púšť, na ktorej neni človeka?
27 (BKR) Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
27 (ROH) Aby nasýtil pustinu a miesta obrátené na púšť, a spôsobil to, aby rástla mladistvá tráva zelená?
28 (BKR) Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
28 (ROH) Či má dážď otca, alebo kto plodí kvapky rosy?
29 (BKR) Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
29 (ROH) Z čieho života vychádza mráz, a okyť nebies, kto ju plodí?
30 (BKR) Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
30 (ROH) Vody sa skrývajú ako pod kameň, a tvár priepasti zamrznúc drží sa spolu.
31 (BKR) Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
31 (ROH) Či si sviazal sväzky Plejad alebo či si rozviazal povrazy Oriona?
32 (BKR) Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
32 (ROH) Či vyvedieš Mazzárot svojím časom? Alebo Arktura i s jeho synmi povedieš?
33 (BKR) Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
33 (ROH) Či znáš zákony nebies? Či položíš toho správu na zemi?
34 (BKR) Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
34 (ROH) Či pozdvihneš svoj hlas k oblaku, aby ťa pokryla hojnosť vody?
35 (BKR) Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
35 (ROH) Či pošleš blesky hromu, a pojdú? A či ti azda povedia: Hľa, tu sme?
36 (BKR) Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
36 (ROH) Kto vložil do ľadvín múdrosť alebo kto dal srdcu rozum?
37 (BKR) Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
37 (ROH) Kto spočíta oblaky v svojej múdrosti, a nebeské kožice vody kto nahne,
38 (BKR) Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
38 (ROH) keď sa sleje prach zeme v pevnú sliatinu, a hrudy sú pevne slepené?
39 (BKR) Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
39 (ROH) Či ulovíš ľvici korisť a hltavosť ľvíčat ukojíš,
40 (BKR) Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
40 (ROH) keď sa krčia v pelešiach, sedia v húšti čihajúc?
41 (BKR) Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
41 (ROH) Kto pripravuje havranovi jeho pokrm, keď volajú jeho mláďatá k silnému Bohu, keď blúdia bez potravy?
| | | Jób 38, 1-41 |
Verš 33
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Jer 31:35 - Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:
Verš 2
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Jób 42:3 - Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.
Verš 4
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Prís 8:29 - Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Verš 39
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Ž 104:21 - Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Verš 8
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Gn 1:9 - Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.
Jób 26:10 - Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Ž 33:7 - Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Prís 8:29 - Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Jer 5:22 - Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
Verš 41
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Ž 147:9 - Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Mt 6:26 - Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?
Verš 36
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Jób 32:8 - Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Kaz 2:26 - Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
Dan 1:17 - Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.
Verš 27
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Ž 107:35 - Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Verš 31
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Jób 9:9 - On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Am 5:8 - Toho, kterýž učinil Kuřátka i Oriona, kterýž proměňuje stín smrti v jitro, a den v temnosti noční, kterýž přivolává vody mořské, a vylévá je na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin,
Job 38,7 - Najobvyklejší obraz stvorenia sveta predstavuje Boha ako budovateľa domu (4–6). Keď budovateľ zapustil do budovy uholný kameň, konala sa za spevu slávnosť (porov. Zach 4,7). V Palestíne podnes sprevádzajú kladenie posledných kameňov do klenby striedavými piesňami (Hejčl, Biblie, č. III, 997). Pri zakončovaní budovania vesmíru spievali hviezdy a anjeli na slávu Bohu.
Job 38,14 - Nádheru farieb, ktorá sa zjaví pri rannej zore, porovnáva spisovateľ s červenou pečatnou hlinou. Zmeneným hláskovaním dostaneme však nový obraz, ktorý sa zdá priliehavejším na tomto mieste. Ide tu asi o porovnanie s červeným vínom (Prís 23,31), ktoré sa postupne čistí, ak je uzavreté, a postupne sa v ňom vyvíja utešená farba.
Job 38,21 - Ide o ironickú poznámku o krátkom veku ľudského života.
Job 38,23 - Možno, že verš naráža na Joz 10,11.
Job 38,36 - Zdôrazňuje poriadok, ktorým sa prejavujú sily prírody, akoby podľa rozvahy vyvíjajú svoju činnosť, na svoj čas určenú. Iní prekladajú: Ktože vložil do mrakov múdrosť a ktože požičal mračnám rozvahu? – Iní zasa miesto "mrakov" a "mračien" chcú čítať slová: utajenosť a zjavný dej. Preto prekladajú: Kto vložil do utajenosti múdrosť a kto požičal zjavnému dianiu rozvahu? – V pravidelnosti prírodných javov zračí sa múdrosť toho, kto prírode stanovil jej zákonitosť.
