Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 37, 1-24

1 (CEP) Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.
1 (KAT) Moje srdce nad tým celkom predesilo sa, že až z miesta svojho ide vyskočiť.

2 (CEP) Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
2 (KAT) Počúvajte teda ten jeho hlas dunivý, aký veľký hukot mu z úst vychádza.

3 (CEP) Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.
3 (KAT) Svoj blesk vystreľuje po šírych nebesiach až veru po samy zeme končiny.

4 (CEP) Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.
4 (KAT) Za ním ozýva sa jeho hlas už dunením, mohutnému hlasu dáva lomoziť, blesky nezadrží, keď čuť jeho hlas.

5 (CEP) Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:
5 (KAT) Svojím hlasom hrmí naozaj podivne, robí veľké veci, prečudesné tiež.

6 (CEP) sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.
6 (KAT) Veď aj snehu vraví: »Nože, na zem spúšťaj sa!«, dažďom, lejaviciam: »Prudké buďteže!«

7 (CEP) Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:
7 (KAT) On vtláča na všetkých ľudí svoje znamenie, by tak jeho dielo všetci poznali.

8 (CEP) Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;
8 (KAT) Do skrýše si vlastnej (každé) zviera zalieza, ono sa vo svojej diere zdržuje.

9 (CEP) vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;
9 (KAT) Z južných komôr práve povíchrica prichádza, od severu zasa zima studená.

10 (CEP) svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
10 (KAT) Tak sa aj ľad tvorí na Božie dýchnutie, takže celkom stuhne vody hladina.

11 (CEP) oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,
11 (KAT) A takisto mračno jeho bleskom vystrelí, oblak rozoseje jeho záblesky.

12 (CEP) a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
12 (KAT) Tak sa potom vrtia sťaby kolom dokola, podľa jeho plánov v kruhu točia sa. A tak všetko spravia, čokoľvek im prikáže, po obvode celom jeho zeme ver’.

13 (CEP) užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
13 (KAT) Ak chce kárať azda, svoju vôľu vyplní, či byť milosrdný, aj to dosiahne.

14 (CEP) Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
14 (KAT) Ty, Jób, týmto veciam, nože, sluchu dopraj už! Povstaň, Božím divom venuj pozornosť!

15 (CEP) Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
15 (KAT) Chápeš, ako to Boh nado všetkým panuje, ako oblak jeho bleskom zažiari?

16 (CEP) Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
16 (KAT) Chápeš vari aj tú rovnováhu oblakov? To div toho, čo je múdry nesmierne.

17 (CEP) Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
17 (KAT) Ty, čo šaty sa ti celkom rozhorúčia hneď, sotva zem na južnom vetre zastane.

18 (CEP) dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
18 (KAT) Hádam chceš s ním mračná po oblohe rozostrieť, pevné zrkadlo jak z kovu bieleho?

19 (CEP) Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
19 (KAT) Daj mi teda vedieť, čo mu máme povedať, pre tmu nám nemožno viac už rokovať.

20 (CEP) Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
20 (KAT) Či sa mu oznámi, kedy budem hovoriť, že hovorí ktosi, aj to dozvie sa?

21 (CEP) Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.
21 (KAT) Ani svetlo uzrieť teraz veru nemožno, oblaky ho totiž celkom zatmili. Lenže vietor vanie, už ich zasa rozháňa,

22 (CEP) Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;
22 (KAT) od severu ide zlato akoby, kolo Boha vidno slávu úžasnú.

23 (CEP) avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
23 (KAT) Všemohúceho my nikdy nedosiahneme: Mocou preveľký je, súdom takisto, ochrancom je práva, neutiskuje.

24 (CEP) Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
24 (KAT) Preto sa ho ľudia (všetci) musia obávať, ani srdcom múdrych on si nevšíma.“

Verš 2

Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.

Ž 29:3 - Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.

Verš 5

Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:

Jób 5:9 - který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:

Jób 9:10 - Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

Jób 36:26 - Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.

Verš 6

sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.

Ž 147:16 - Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.

Verš 10

svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;

Jób 38:29 - Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?

Ž 147:17 - Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?

Verš 13

užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

Ex 9:18 - Proto spustím zítra v tuto dobu tak hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo ode dne jeho vzniku až do nynějška.

Ex 9:23 - Když Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.

1Sam 12:18 - A tak Samuel volal k Hospodinu a Hospodin onoho dne způsobil hromobití a déšť. A všechen lid se velice bál Hospodina i Samuela.

Ezd 10:9 - K třetímu dni se shromáždili do Jeruzaléma všichni muži judští a benjamínští. Bylo to dvacátého dne devátého měsíce. Všechen lid se usadil na prostranství u Božího domu. Chvěli se kvůli té věci i kvůli dešťům.

Jób 36:31 - Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.

Verš 18

dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?

Gn 1:6 - I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"

Verš 23

avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.

Jób 9:4 - On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

Jób 12:13 - Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.

Jób 12:16 - U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.

Jób 36:5 - Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.

Ž 99:4 - Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.

Job 37,6 - V. 7: "On vtláča na všetkých ľudí svoje znamenie" je voľnejší preklad. – V Palestíne za zimného obdobia trvalejšie sneží iba na vysokých horách. V zime padá hojný dážď, a to aj v priľahlých susedných krajoch Arabskej púšte. Daždivé počasie hatí roľníka v práci. Musí spočinúť od svojej celoročnej obvyklej práce.

Job 37,10 - Ľad sa tvorí taktiež dychom Pánovým – doslovne by znelo: Na dýchnutie Božie sype sa ľadovec. (Dýchnutie Božie podľa súvislosti je studený severný vietor.)

Job 37,23 - Hoci je Boh aj nekonečne mocný, predsa nikdy nezneužíva svoju všemohúcnosť; preto je nemysliteľné, aby sa Boh kruto zahrával s osudom ľudí alebo iných svojich stvorení.