Kniha Jób

1 (B21) Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.
1 (KAT) Moje srdce nad tým celkom predesilo sa, že až z miesta svojho ide vyskočiť.

2 (B21) Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází!
2 (KAT) Počúvajte teda ten jeho hlas dunivý, aký veľký hukot mu z úst vychádza.

3 (B21) Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří.
3 (KAT) Svoj blesk vystreľuje po šírych nebesiach až veru po samy zeme končiny.

4 (B21) Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.
4 (KAT) Za ním ozýva sa jeho hlas už dunením, mohutnému hlasu dáva lomoziť, blesky nezadrží, keď čuť jeho hlas.

5 (B21) Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání.
5 (KAT) Svojím hlasom hrmí naozaj podivne, robí veľké veci, prečudesné tiež.

6 (B21) Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,' lijáku velí: ‚Buď průtrží!'
6 (KAT) Veď aj snehu vraví: »Nože, na zem spúšťaj sa!«, dažďom, lejaviciam: »Prudké buďteže!«

7 (B21) Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání.
7 (KAT) On vtláča na všetkých ľudí svoje znamenie, by tak jeho dielo všetci poznali.

8 (B21) I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších.
8 (KAT) Do skrýše si vlastnej (každé) zviera zalieza, ono sa vo svojej diere zdržuje.

9 (B21) Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší.
9 (KAT) Z južných komôr práve povíchrica prichádza, od severu zasa zima studená.

10 (B21) Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny.
10 (KAT) Tak sa aj ľad tvorí na Božie dýchnutie, takže celkom stuhne vody hladina.

11 (B21) Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým.
11 (KAT) A takisto mračno jeho bleskom vystrelí, oblak rozoseje jeho záblesky.

12 (B21) Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.
12 (KAT) Tak sa potom vrtia sťaby kolom dokola, podľa jeho plánov v kruhu točia sa. A tak všetko spravia, čokoľvek im prikáže, po obvode celom jeho zeme ver’.

13 (B21) Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl.
13 (KAT) Ak chce kárať azda, svoju vôľu vyplní, či byť milosrdný, aj to dosiahne.

14 (B21) Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej.
14 (KAT) Ty, Jób, týmto veciam, nože, sluchu dopraj už! Povstaň, Božím divom venuj pozornosť!

15 (B21) Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk?
15 (KAT) Chápeš, ako to Boh nado všetkým panuje, ako oblak jeho bleskom zažiari?

16 (B21) Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše?
16 (KAT) Chápeš vari aj tú rovnováhu oblakov? To div toho, čo je múdry nesmierne.

17 (B21) Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem,
17 (KAT) Ty, čo šaty sa ti celkom rozhorúčia hneď, sotva zem na južnom vetre zastane.

18 (B21) můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?
18 (KAT) Hádam chceš s ním mračná po oblohe rozostrieť, pevné zrkadlo jak z kovu bieleho?

19 (B21) Pouč nás tedy, co mu máme říct - pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
19 (KAT) Daj mi teda vedieť, čo mu máme povedať, pre tmu nám nemožno viac už rokovať.

20 (B21) Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení?
20 (KAT) Či sa mu oznámi, kedy budem hovoriť, že hovorí ktosi, aj to dozvie sa?

21 (B21) Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil.
21 (KAT) Ani svetlo uzrieť teraz veru nemožno, oblaky ho totiž celkom zatmili. Lenže vietor vanie, už ich zasa rozháňa,

22 (B21) Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil!
22 (KAT) od severu ide zlato akoby, kolo Boha vidno slávu úžasnú.

23 (B21) Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.
23 (KAT) Všemohúceho my nikdy nedosiahneme: Mocou preveľký je, súdom takisto, ochrancom je práva, neutiskuje.

24 (B21) Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí."
24 (KAT) Preto sa ho ľudia (všetci) musia obávať, ani srdcom múdrych on si nevšíma.“