Kniha Jób

1 (BKR) Ještě mluvil Elihu, a řekl:
1 (B21) A Elihu mluvil dál:

2 (BKR) Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
2 (B21) "Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh'?

3 (BKR) Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
3 (B21) Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?'

4 (BKR) Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
4 (B21) Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:

5 (BKR) Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
5 (B21) Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky - jsou vyšší, než jsi ty.

6 (BKR) Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
6 (B21) Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?

7 (BKR) Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
7 (B21) Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?

8 (BKR) Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
8 (B21) Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!

9 (BKR) Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
9 (B21) Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.

10 (BKR) Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
10 (B21) Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,

11 (BKR) On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
11 (B21) který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?'

12 (BKR) Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
12 (B21) Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.

13 (BKR) A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
13 (B21) Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!

14 (BKR) Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
14 (B21) Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,

15 (BKR) Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
15 (B21) že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará!

16 (BKR) A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
16 (B21) Job si tu však otevírá ústa naprázdno - mluví dál a dál, a přitom neví co!"