Kniha Jób

1 (BKR) A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
1 (ROH) Vtedy prestali tí traja mužovia odpovedať Jobovi, pretože bol spravedlivý vo svojich očiach.
1 (B21) Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.

2 (BKR) Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
2 (ROH) Ale tu sa rozpálil hnev Elíhuva, syna Barachéla, Buzitu, z čeľade Rám-ov, na Joba sa rozpálil jeho hnev, pretože ospravedlňoval svoju dušu skôr než Boha.
2 (B21) Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.

3 (BKR) Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
3 (ROH) I na jeho troch priateľov sa rozpálil jeho hnev, pretože nenašli odpovedi a odsudzovali Joba.
3 (B21) Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.

4 (BKR) Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
4 (ROH) A Elíhu čakal na Joba i na jeho priateľov slovami, pretože boli starší vekom než on.
4 (B21) Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.

5 (BKR) Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
5 (ROH) A vidiac Elíhu, že niet odpovedi v ústach tých troch mužov, rozpálil sa jeho hnev.
5 (B21) Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

6 (BKR) I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
6 (ROH) A tak odpovedal Elíhu, syn Barachéla, Buzitu, a riekol: Ja som mladý vekom, a vy ste starci, preto som sa ostýchal a bál som sa vysloviť s vami to, čo viem,
6 (B21) Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: "Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.

7 (BKR) Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
7 (ROH) a povedal som: Nech hovorí vek a množstvo rokov, tí nech dajú znať múdrosť.
7 (B21) Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.'

8 (BKR) Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
8 (ROH) Ale vidím, že je ona Duch Boží v smrteľnom človekovi, a dych Všemohúceho je to, ktorý robí ľudí rozumnými.
8 (B21) Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.

9 (BKR) Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
9 (ROH) Nie sú vždy veľkí múdri, ani starci nerozumejú vždycky súdu.
9 (B21) Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.

10 (BKR) A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
10 (ROH) Preto hovorím: Nože počuj mňa, nech i ja poviem, čo viem!
10 (B21) A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.

11 (BKR) Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
11 (ROH) Hľa, čakal som na vaše slová; počúval som až na vašu umnosť, dokiaľ nevyzkúmate slov.
11 (B21) Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,

12 (BKR) A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
12 (ROH) A bedlivo som vás pozoroval, a hľa, nie je toho, kto by pokarhal Joba, kto by z vás odpovedal na jeho reči.
12 (B21) pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.

13 (BKR) Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
13 (ROH) Aby ste nepovedali: Našli sme múdrosť: Silný Bôh ho bude stíhať, nie človek!
13 (B21) Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!'

14 (BKR) Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
14 (ROH) Ale Job neobrátil proti mne reči, ale ani mu neodpoviem vašimi slovami.
14 (B21) Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.

15 (BKR) Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
15 (ROH) Zľakli sa; neodpovedajú viacej; pošly im slová.
15 (B21) Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!

16 (BKR) Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
16 (ROH) A či budem azda čakať, keď nehovoria, keď stoja, neodpovedajú viacej?
16 (B21) To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?

17 (BKR) Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
17 (ROH) Odpoviem i ja svoj diel; poviem i ja to, čo viem.
17 (B21) Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.

18 (BKR) Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
18 (ROH) Lebo som plný slov; soviera ma duch môjho lona.
18 (B21) Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.

19 (BKR) Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
19 (ROH) Hľa, moja hruď je ako víno, ktoré nemá prieduchu, jako nové kožice, ide sa rozpuknúť.
19 (B21) Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.

20 (BKR) Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
20 (ROH) Budem hovoriť, a uvoľní sa mi; otvorím svoje rty a budem odpovedať.
20 (B21) Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!

21 (BKR) Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
21 (ROH) Nebudem hľadieť na ničiu osobu ani nebudem pochlebovať človekovi.
21 (B21) Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

22 (BKR) Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
22 (ROH) Lebo neviem pochlebovať. Rýchle by ma vychvátil ten, ktorý ma učinil!
22 (B21) Lichotit totiž ani neumím - to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!