Kniha Jób

1 (BKR) A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
1 (KAT) Tí traja mužovia prestali odpovedať Jóbovi, lebo bol spravodlivý v ich očiach.

2 (BKR) Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
2 (KAT) Tu však vzkypel hnevom Barachelov syn Elihu, Búzčan z rodu Ram. Vzkypel proti Jóbovi hnevom, že sa prehlásil za nevinného pred Bohom.

3 (BKR) Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
3 (KAT) Aj proti jeho trom priateľom vzkypel hnevom, lebo nenašli, čo by odpovedali, a tak nedali za pravdu Pánovi.

4 (BKR) Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
4 (KAT) Elihu totiž čakal, kým sa rozprávali s Jóbom, lebo boli vo svojich dňoch starší od neho.

5 (BKR) Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
5 (KAT) Keď však Elihu zbadal, že tí traja mužovia nemajú čo odpovedať, vzkypel hnevom.

6 (BKR) I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
6 (KAT) A Búzčan, Barachelov syn Elihu vravel: „Ja vekom som mladý, vy ste starší zaiste, preto som sa bál ver’, hanbil som sa tiež, by som vám oznámil svoje vedomosti.

7 (BKR) Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
7 (KAT) Myslel som si takto: (Počet) dní nech hovorí, nech to mnohé roky múdrosti hlásajú.

8 (BKR) Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
8 (KAT) Veď to v človekovi Pánov dych je zaiste, dych Všemohúceho, ktorý dáva rozvahu.

9 (BKR) Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
9 (KAT) Nie sú však vždy veľkí, ktorí múdri bývajú, nie vždy, čo je správne, starci pochopia.

10 (BKR) A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
10 (KAT) Preto som povedal: Nože, vypočujte ma, vedomosti svoje aj ja oznámim!

11 (BKR) Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
11 (KAT) Hľa, na vaše reči som ja čakal doteraz, napínal som uši na vaše názory. Zatiaľ, čo ste (takto) slová vhodné hľadali,

12 (BKR) A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
12 (KAT) ja obracal na vás svoju pozornosť. Lenže Jóba nikto už viac nepresvedčuje, nikto z vás mu správne neodpovedá.

13 (BKR) Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
13 (KAT) Nevravte si teda: »My našli sme už múdrosť, Pán sám poučil nás, človek veru nie.«

14 (BKR) Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
14 (KAT) On vo svojich rečiach na mňa neobracal sa, preto vašou rečou neodpoviem mu.

15 (BKR) Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
15 (KAT) Oni zháčili sa, odpovedať nemohli, ba aj reč im (vhodná) celkom prestala.

16 (BKR) Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
16 (KAT) Ja som preto čakal, keď však nerozprávajú, keď sa zarazili, nechcú odvetiť,

17 (BKR) Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
17 (KAT) chcem dať aj ja za seba už odpoveď, vedomosti svoje taktiež oznámim,

18 (BKR) Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
18 (KAT) pretože som celkom preplnený slovami, duch môjho vnútra tlačí ma takisto.

19 (BKR) Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
19 (KAT) Veď je moje vnútro jak víno bez prieduchu, ako keď mechy nové poroztrháva.

20 (BKR) Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
20 (KAT) Aby som si uľavil, prehovorím teda, otvorím si pery, dám hneď odpoveď.

21 (BKR) Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
21 (KAT) Na nikoho ohľad brať ja veru nebudem, ani pocty vzdávať nechcem nikomu,

22 (BKR) Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
22 (KAT) lebo ozaj neviem pocty vzdávať niekomu; na chvíľku ma strpí ten, čo stvoril ma.