Kniha Jób

1 (BKR) A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
1 (B21) Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.

2 (BKR) Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
2 (B21) Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.

3 (BKR) Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
3 (B21) Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.

4 (BKR) Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
4 (B21) Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.

5 (BKR) Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
5 (B21) Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

6 (BKR) I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
6 (B21) Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: "Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.

7 (BKR) Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
7 (B21) Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.'

8 (BKR) Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
8 (B21) Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.

9 (BKR) Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
9 (B21) Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.

10 (BKR) A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
10 (B21) A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.

11 (BKR) Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
11 (B21) Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,

12 (BKR) A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
12 (B21) pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.

13 (BKR) Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
13 (B21) Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!'

14 (BKR) Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
14 (B21) Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.

15 (BKR) Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
15 (B21) Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!

16 (BKR) Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
16 (B21) To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?

17 (BKR) Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
17 (B21) Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.

18 (BKR) Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
18 (B21) Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.

19 (BKR) Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
19 (B21) Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.

20 (BKR) Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
20 (B21) Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!

21 (BKR) Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
21 (B21) Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

22 (BKR) Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
22 (B21) Lichotit totiž ani neumím - to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!