| Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Jób 32, 1-22 |
1 Jób 32, 1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, 2 Jób 32, 2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. 3 Jób 32, 3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. 4 Jób 32, 4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. 5 Jób 32, 5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. 6 Jób 32, 6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. 7 Jób 32, 7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 8 Jób 32, 8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. 9 Jób 32, 9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. 10 Jób 32, 10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 11 Jób 32, 11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, 12 Jób 32, 12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. 13 Jób 32, 13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. 14 Jób 32, 14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 15 Jób 32, 15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 16 Jób 32, 16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, 17 Jób 32, 17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18 Jób 32, 18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. 19 Jób 32, 19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 20 Jób 32, 20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. 21 Jób 32, 21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. 22 Jób 32, 22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
| | Jób 32, 1-22 |
Verš 8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Jób 12:13 - Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Jób 38:36 - Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Prís 2:6 - Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Kaz 2:26 - Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.
Dan 1:17 - Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.
Dan 2:21 - A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.
Verš 9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Jób 12:12 - Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Verš 6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Jób 32:4 - Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Jób 32:7 - Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Jób 15:10 - I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Job 32,8 - Vek sám nepostačuje, aby niekto neomylne dosiahol dostatok múdrosti. Aby niekto vedel správne vystihnúť pravú podstatu vecí, na to je potrebný zvláštny Boží dar.