Kniha Jób

1 (BKR) Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1 (B21) Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách.

2 (BKR) Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2 (B21) Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí, jaké dává Všemohoucí shůry dědictví,

3 (BKR) Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3 (B21) ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla?

4 (BKR) Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4 (B21) Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?

5 (BKR) Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5 (B21) Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest -

6 (BKR) Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6 (B21) pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině!

7 (BKR) Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7 (B21) Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla -

8 (BKR) Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8 (B21) pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny!

9 (BKR) Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9 (B21) Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele -

10 (BKR) Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10 (B21) pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele!

11 (BKR) Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11 (B21) Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích,

12 (BKR) Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12 (B21) byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji!

13 (BKR) Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13 (B21) Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor?

14 (BKR) Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14 (B21) Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?

15 (BKR) Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15 (B21) Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině?

16 (BKR) Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16 (B21) Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy?

17 (BKR) A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17 (B21) Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával?

18 (BKR) Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18 (B21) Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.

19 (BKR) Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19 (B21) Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?

20 (BKR) Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20 (B21) Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?

21 (BKR) Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21 (B21) Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá -

22 (BKR) Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22 (B21) pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!

23 (BKR) Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23 (B21) Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!

24 (BKR) Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24 (B21) Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?

25 (BKR) Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25 (B21) Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?

26 (BKR) Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26 (B21) Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,

27 (BKR) Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27 (B21) takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?

28 (BKR) I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28 (B21) I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi!

29 (BKR) Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29 (B21) Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?

30 (BKR) Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30 (B21) Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.

31 (BKR) Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31 (B21) Copak si mí domácí museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad'?

32 (BKR) Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32 (B21) Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.

33 (BKR) Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33 (B21) Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky? Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit?

34 (BKR) A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34 (B21) Měl jsem snad strach před hlučícím davem, bál jsem se posměchu svého kmene, takže jsem mlčel a ani nevycházel ven?

35 (BKR) Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35 (B21) Kéž by mi někdo poskytl slyšení! Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví! Ať můj žalobce předloží svůj spis!

36 (BKR) Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36 (B21) Rád ho budu nosit na vlastních ramenou, ozdobím se jím jako korunou!

37 (BKR) Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37 (B21) Všechny své kroky před ním rád vypovím, předstoupím před něj jako princ!

38 (BKR) Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38 (B21) Jestli má půda křičí proti mně a její brázdy pláčí společně,

39 (BKR) Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39 (B21) jestli jsem její plody jedl bezplatně a mořil její nájemce -

40 (BKR) Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
40 (B21) pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice a plevel místo ječmene!"

41 ----
41 (B21) Zde Jobova řeč končí.