Kniha Jób

1 (CEP) "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
1 (KAT) S očami som si takú zmluvu ujednal, že nepozriem sa nikdy na pannu.

2 (CEP) Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?
2 (KAT) Lež aký podiel Boh to zhora zosiela a aký údel z výšky Všemocný?

3 (CEP) Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?
3 (KAT) Či nebude to skaza nešľachetnému a hriešnikom zasa nešťastie?

4 (CEP) Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
4 (KAT) Či nepozerá on na moje chodníky a všetky kroky nepočíta mi?

5 (CEP) Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,
5 (KAT) Ak so lžou som ja azda (predtým) chodieval, za lesťou noha sa mi náhlila,

6 (CEP) ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.
6 (KAT) nech ma na spravodlivej váhe odváži, nech Boh raz pozná moju nevinnosť!

7 (CEP) Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
7 (KAT) Ak uchýlil sa môj krok z (jeho) chodníka, ak moje srdce za očami šlo, ak na dlani mi škvrna prilipla,

8 (CEP) ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
8 (KAT) nech rozsievam ja, druhý nech sa nakŕmi, nech siatiny mi vyrvú z koreňa!

9 (CEP) Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
9 (KAT) Ak srdce mi azda žena zvábila, ak číhal som pri vrátach blížneho,

10 (CEP) ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
10 (KAT) nech moja žena melie pre iného len a nech sa iní nad ňou skláňajú.

11 (CEP) Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
11 (KAT) Veď to je iste (preveľká) neprávosť a neresť veru hodna odsúdenia tiež.

12 (CEP) byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
12 (KAT) Bo tento oheň žerie až do zahynutia a celkom strávi moju úrodu.

13 (CEP) Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
13 (KAT) Ak som na právo svojho sluhu nedbával a otrokyne sú so mnou vo spore,

14 (CEP) co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
14 (KAT) čo urobím len, akže Boh raz povstane, čo odpoviem mu, ak (ma) navštívi?

15 (CEP) Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
15 (KAT) Či môj Tvorca ho v útrobách tiež nestvoril a nestvárnil nás azda v lone sám?!

16 (CEP) Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
16 (KAT) Či odprel som, čo si núdzni prosili, a oko vdovy som var’ skormútil?

17 (CEP) a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
17 (KAT) Či som sám zjedol svoju skyvu chlebíka, že sirota tiež z neho nejedla?

18 (CEP) ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
18 (KAT) Veď ako otec choval som ju od mladi, od lona matky som ju vodieval.

19 (CEP) jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
19 (KAT) Ak núdzneho som bez odevu zazrel ver’ a bez prikrývky videl bedára,

20 (CEP) jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
20 (KAT) či jeho bedrá nepožehnávali ma, vlnou mojich oviec sa nezahrial?

21 (CEP) jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
21 (KAT) Ak na sirotu svoju ruku vztiahol som, keď zrel som, že mám v bráne oporu,

22 (CEP) ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
22 (KAT) nech od šije mi ruka zaraz odpadne, nech vytkne sa mi z kĺbov rameno!

23 (CEP) Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
23 (KAT) Veď ma zachvátila bázeň pred Bohom, neodolal som jeho velebe.

24 (CEP) Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
24 (KAT) Či urobil som zlato svojou nádejou, riekol som skvostom: »Moja istota!«?

25 (CEP) jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
25 (KAT) Či radosť mal som, že mám veľké imanie, že moja ruka veľa získala?

26 (CEP) jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
26 (KAT) Keď videl som zas, ako slnce žiarilo a mesiac jemný ako šinul sa,

27 (CEP) a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
27 (KAT) či moje srdce bolo tajne zvedené a moju ruku pery bozkali?

28 (CEP) i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
28 (KAT) To bol by zločin hoden trestu veľkého, veď by som zaprel Boha na nebi.

29 (CEP) Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
29 (KAT) Či som mal radosť z nešťastia nepriateľa a zaplesal som, keď ho stihlo zlo?

30 (CEP) vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
30 (KAT) Veď zhrešiť svojim ústam nedovolil som, by jeho život v kliatbe žiadali.

31 (CEP) lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
31 (KAT) Či nevravela čeľaď môjho stanu tiež: »Kto z jeho mäsa nenasýtil sa?«

32 (CEP) cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
32 (KAT) Však ani cudzinec nenocoval vonku a otvoril som dvere pocestným.

33 (CEP) jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
33 (KAT) Či svoje viny skrýval som jak ostatní a svoj poklesok v sebe stajil som,

34 (CEP) že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
34 (KAT) bo strach som dostal vari z huku po meste a zhrozil som sa hanby od rodín, že stíchol som hneď, k bráne nevyšiel?

35 (CEP) Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
35 (KAT) Bár by bol niekto, čo by ma chcel vypočuť! Tu môj znak! Mocný nech mi odpovie! A žalobný spis, ktorý spíše odporca,

36 (CEP) Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
36 (KAT) či na ramená si ho nevložím a veniec z neho neuvijem si?

37 (CEP) O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
37 (KAT) Jemu aj počet svojich krokov oznámim a ako šľachtic predstúpim pred neho.“

38 (CEP) Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
38 (KAT) Ak by moje polia proti mne kričali a moje brázdy s nimi stenali,

39 (CEP) jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
39 (KAT) ak úrodu ich bez odmeny jedol som, ak som ich majiteľa umoril,

40 (CEP) ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
40 (KAT) nech bodľač vzíde mi namiesto pšenice a burina len miesto jačmeňa! Jóbove slová skončili.