  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Jób 31, 1-41 |
1 Jób 31, 1 Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách. 2 Jób 31, 2 Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí, jaké dává Všemohoucí shůry dědictví, 3 Jób 31, 3 ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla? 4 Jób 31, 4 Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky? 5 Jób 31, 5 Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest - 6 Jób 31, 6 pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině! 7 Jób 31, 7 Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla - 8 Jób 31, 8 pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny! 9 Jób 31, 9 Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele - 10 Jób 31, 10 pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele! 11 Jób 31, 11 Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích, 12 Jób 31, 12 byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji! 13 Jób 31, 13 Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor? 14 Jób 31, 14 Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát? 15 Jób 31, 15 Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině? 16 Jób 31, 16 Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy? 17 Jób 31, 17 Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával? 18 Jób 31, 18 Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal. 19 Jób 31, 19 Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku? 20 Jób 31, 20 Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval? 21 Jób 31, 21 Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá - 22 Jób 31, 22 pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena! 23 Jób 31, 23 Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál! 24 Jób 31, 24 Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou? 25 Jób 31, 25 Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám? 26 Jób 31, 26 Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře, 27 Jób 31, 27 takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek? 28 Jób 31, 28 I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi! 29 Jób 31, 29 Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle? 30 Jób 31, 30 Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby. 31 Jób 31, 31 Copak si mí domácí museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad'? 32 Jób 31, 32 Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán. 33 Jób 31, 33 Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky? Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit? 34 Jób 31, 34 Měl jsem snad strach před hlučícím davem, bál jsem se posměchu svého kmene, takže jsem mlčel a ani nevycházel ven? 35 Jób 31, 35 Kéž by mi někdo poskytl slyšení! Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví! Ať můj žalobce předloží svůj spis! 36 Jób 31, 36 Rád ho budu nosit na vlastních ramenou, ozdobím se jím jako korunou! 37 Jób 31, 37 Všechny své kroky před ním rád vypovím, předstoupím před něj jako princ! 38 Jób 31, 38 Jestli má půda křičí proti mně a její brázdy pláčí společně, 39 Jób 31, 39 jestli jsem její plody jedl bezplatně a mořil její nájemce - 40 Jób 31, 40 pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice a plevel místo ječmene!" 41 Jób 31, 41 Zde Jobova řeč končí.
| | | Jób 31, 1-41 |
Verš 32
Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.
Heb 13:2 - Nezapomínejte na pohostinnost - díky ní někteří nevědomky hostili anděly!
1Pt 4:9 - Projevujte si navzájem pohostinnost se vší ochotou.
Verš 4
Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?
2Krn 16:9 - Hospodinovy oči procházejí celou zemi, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem. Ty ses teď ale zachoval jako hlupák, a tak budeš od nynějška čelit válkám."
Jób 34:21 - Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.
Prís 5:21 - Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.
Prís 15:3 - Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují.
Jer 32:19 - Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží.
Verš 9
Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele -
Jób 24:15 - Cizoložné oko soumrak vyhlíží, ‚Nikdo mě neuvidí,' říká si a tvář si rouškou zahalí.
Prís 7:25 - Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.
Verš 14
Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?
Ž 44:21 - Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
Verš 15
Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině?
Jób 34:19 - On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky - dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!
Prís 14:31 - Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.
Prís 17:5 - Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde.
Verš 24
Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
Mk 10:24 - Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: "Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království!
1Tim 6:17 - Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání.
Verš 25
Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?
Ž 62:10 - Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci, lidští tvorové jsou jako přeludy: Budou-li spolu na váhu položeni, lehčí se ukážou než pouhé nic!
Verš 26
Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,
Dt 4:19 - Když pozvedneš oči k nebi a pohlédneš na slunce, měsíc a hvězdy, na celý nebeský zástup, nenech se strhnout, aby ses jim klaněl a sloužil jim. Hospodin, tvůj Bůh, je věnoval všem národům pod nebem,
Verš 29
Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?
Prís 17:5 - Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde.
Verš 30
Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.
Mt 5:44 - Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.
Rim 12:14 - Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují - nezlořečte, ale dobrořečte.
Job 31,2-4 - Trest patrí hriešnikovi. Ale v čomže majú svoj pôvod moje hrozné utrpenia, keďže sám som nevinný?
Job 31,7 - "Škvrna na dlani prilipnutá" je vlastne nespravodlivo nadobudnutý cudzí majetok.
Job 31,9-12 - Cudzoložstvo.
Job 31,13 - Jób nepoškodil nikdy právo svojich otrokov. Veď pre všetko jeho konanie bola mu smernicou bázeň Božia a súčasne aj úcta pred dôstojnosťou ľudskou, ktorú priznával každému ako sebe rovnému tvoru.
Job 31,21 - Pre svoje vznešené postavenie, aké požíval práve na mestskom súde, mal síce možnosť dopustiť sa aj neprávosti, no svedomie mu to nikdy nedovolilo.
Job 31,27 - "Moju ruku pery bozkali" – bozk tu znamená najskôr nejaký modlársky obrad, ktorým uctievali slnko alebo mesiac.
Job 31,35-37 - Jób chce osvedčenie o svojej nevinnosti predložiť Bohu písomne a podpísať ho vlastným menom (verš 35 ab). Slová "Tu môj znak" v hebrejskom texte doslovne znejú: Tu je písmeno T. (Porov. Ez 9,4 a Zjv 7,3 n., kde znak služobníkov Božích ich mal všetkým urobiť zjavnými.)
Job 31,38-40 - Tieto verše svojím obsahom lepšie by sa pripojili po verši 34.
Job 31,38 - Chudobným bedárom, vdovám a sirotám ulúpené poľnosti nariekajú nad neprávosťou.
