Kniha Jób

1 (ROH) A teraz sa mi smejú vekom mladší odo mňa, ktorých otcami som opovrhoval, ani len ich postaviť so psami svojho drobného stáda.
1 (B21) Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

2 (ROH) A načo by mi aj bola bývala sila ich rúk? Zhynula u nich vláda.
2 (B21) Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.

3 (ROH) Nedostatkom a hladom zmorení, tí, ktorí obhrýzali vypráhlu zem, šero pustiny a púšte,
3 (B21) Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.

4 (ROH) ktorí trhali zeliny po chrastinách, a koreň jalovca bol ich pokrmom.
4 (B21) Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.

5 (ROH) Boli vyhnaní zpomedzi ľudí; kričali na nich ako na zlodeja,
5 (B21) Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.

6 (ROH) takže museli bývať vo výmole potokov, v dierach prachu a skál.
6 (B21) Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.

7 (ROH) Revali medzi chrastinami; boli sobraní pod tŕne,
7 (B21) Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy -

8 (ROH) synovia blázna i synovia človeka bez mena; boli vypudení zo zeme.
8 (B21) hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

9 (ROH) A teraz som sa stal ich pesničkou a som im vravou.
9 (B21) Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.

10 (ROH) Ošklivia si ma; vzďaľujú sa odo mňa a neštítia sa pľuvať mi do tvári,
10 (B21) Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.

11 (ROH) pretože Bôh rozviazal moju tetivu a ztrápil ma; preto odvrhli úzdu pred mojou tvárou.
11 (B21) Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.

12 (ROH) Po pravici povstáva mladá sberba; podrážajú mi nohy a nahadzujú proti mne cesty svojej zhuby.
12 (B21) Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.

13 (ROH) Rozryli môj chodník; dopomohli k mojej zkaze tí, ktorí sami nemajú spomocníka.
13 (B21) Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.

14 (ROH) Prišli na mňa jako širokou trhlinou; valia sa jako búrka.
14 (B21) Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.

15 (ROH) Hrôzy sa obrátili na mňa; stíha to moju dôstojnosť ako vietor, a moja spása pominula jako oblak.
15 (B21) Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

16 (ROH) A teraz sa moja duša rozlieva vo mne; pochytily ma dni trápenia.
16 (B21) Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.

17 (ROH) Noc vrtá moje kosti a lúpi odo mňa, a moji hlodajúci, červy, neležia zaháľajúc.
17 (B21) Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.

18 (ROH) Veľkou silou mení sa moje rúcho na nepoznanie; sviera ma to jako obojok mojej sukne.
18 (B21) Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.

19 (ROH) Vrhol ma do blata, takže som podobný prachu a popolu.
19 (B21) Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.

20 (ROH) Volám k tebe, Bože, o pomoc, a neodpovedáš mi; stojím, a len hľadíš a hľadíš na mňa.
20 (B21) Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.

21 (ROH) Obrátil si sa mi v ukrutníka; mocou svojej ruky útočíš na mňa.
21 (B21) Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.

22 (ROH) Vyzdvihol si ma do vetra a vysadil si ma naň a pôsobíš to, aby som sa rozplýval v hukote búrky.
22 (B21) Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.

23 (ROH) Lebo viem, že ma obrátiš do smrti a do domu, do ktorého sa shromaždí každý živý.
23 (B21) Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým.

24 (ROH) Len že či nevystrie človek ruky i v rumoch; aj keď hynie, preto len kričí o pomoc.
24 (B21) Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.

25 (ROH) Je pravda, že som plakal nad tým, kto prežíval tvrdé dni; že moja duša smútila nad chudobným.
25 (B21) Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?

26 (ROH) Preto som s istotou očakával dobré, ale prišlo zlé; nadejal som sa na svetlo, a prišiel mrak.
26 (B21) Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.

27 (ROH) Moje vnútornosti vrú a nechcú sa upokojiť; nadišly na mňa dni trápenia.
27 (B21) Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.

28 (ROH) Chodím smutný bez svitu slnca; stojím v shromaždení a volám o pomoc.
28 (B21) Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.

29 (ROH) Stal som sa bratom šakalov a druhom mladých pštrosov.
29 (B21) Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.

30 (ROH) Moja koža sčernela a lúpe sa so mňa, a moja kosť horí od horúčosti.
30 (B21) Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

31 (ROH) A tak sa obrátila moja harfa na zármutok a moja píšťala na hlas plačúcich.
31 (B21) Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.