Kniha Jób

1 (KAT) Lež teraz (všetci) posmievajú sa mi len, aj čo sú vekom mladší odo mňa; tí, ktorých otcov nedržal som za hodných ani stáda svojho psom ich prirovnať.
1 (SVD) واما الآن فقد ضحك علي اصاغري اياما الذين كنت استنكف من ان اجعل آبائهم مع كلاب غنمي.
1 (B21) Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

2 (KAT) A rúk ich sila načo veru bola mi? Veď mohúcnosť ich celkom poklesla
2 (SVD) قوة ايديهم ايضا ما هي لي. فيهم عجزت الشيخوخة.
2 (B21) Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.

3 (KAT) i núdzou veľkou, hladom ukrutným: Tí obhrýzali v stepi trávy korienky, im matkou bola skaza, sama púšť.
3 (SVD) في العوز والمحل مهزولون عارقون اليابسة التي هي منذ امس خراب وخربة.
3 (B21) Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.

4 (KAT) V kroví si natrhali lobody a chlebom bol im koreň borievky.
4 (SVD) الذين يقطفون الملاح عند الشيح واصول الرّتم خبزهم.
4 (B21) Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.

5 (KAT) Ich vyháňali z ľudskej spoločnosti aj, jak na lupičov na nich kričali.
5 (SVD) من الوسط يطردون. يصيحون عليهم كما على لص.
5 (B21) Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.

6 (KAT) Iba do výmoľov sa mohli uchýliť a do dier zeme, do skalných jaskýň.
6 (SVD) للسكن في اودية مرعبة وثقب التراب والصخور.
6 (B21) Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.

7 (KAT) Nuž po húšťavách oni teda kvílili a krčili sa v kruhoch bodľačia,
7 (SVD) بين الشيح ينهقون. تحت العوسج ينكبّون.
7 (B21) Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy -

8 (KAT) tí zlosynovia, čo ani mena nemajú, čo z krajiny ich bičom vyhnali.
8 (SVD) ابناء الحماقة بل ابناء اناس بلا اسم سيطوا من الارض
8 (B21) hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

9 (KAT) A stal som sa im teraz piesňou posmešnou a som im veru porekadlom len.
9 (SVD) اما الآن فصرت اغنيتهم واصبحت لهم مثلا.
9 (B21) Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.

10 (KAT) Ja hnusím sa im, rozpŕchli sa predo mnou a nebáli sa pľuť mi do tváre.
10 (SVD) يكرهونني. يبتعدون عني وامام وجهي لم يمسكوا عن البسق.
10 (B21) Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.

11 (KAT) Veď ten ma trápi, čo si putá rozviazal, a ten, čo uzdu z úst si vyhodil.
11 (SVD) لانه اطلق العنان وقهرني فنزعوا الزمام قدامي.
11 (B21) Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.

12 (KAT) Už po pravici svedkovia sa dvíhajú a do slučky mi nohy lapajú i nasypali hrádzu proti mne.
12 (SVD) عن اليمين الفروخ يقومون يزيحون رجلي ويعدّون عليّ طرقهم للبوار.
12 (B21) Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.

13 (KAT) Chodník mi boria, by mohli ma zahubiť, a pochodujú, nik im nebráni.
13 (SVD) افسدوا سبلي. اعانوا على سقوطي. لا مساعد عليهم.
13 (B21) Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.

14 (KAT) Už prichádzajú sťaby šírym prielomom a sem sa rútia, krytí troskami.
14 (SVD) ياتون كصدع عريض. تحت الهدّة يتدحرجون.
14 (B21) Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.

15 (KAT) Nuž dorážajú na mňa hrôzy ukrutné, aj dôstojnosť mi vetrom šľahajú a ako oblak spása ušla mi.
15 (SVD) انقلبت عليّ اهوال. طردت كالريح نعمتي فعبرت كالسحاب سعادتي
15 (B21) Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

16 (KAT) Tak sa duch môj teraz rozplýva nado mnou a súženia dni zachvátili ma.
16 (SVD) فالآن انهالت نفسي عليّ واخذتني ايام المذلّة.
16 (B21) Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.

17 (KAT) Moje kosti sú v noci naskrz zdrvené a moje žily spánku nemajú.
17 (SVD) الليل ينخر عظامي فيّ وعارقيّ لا تهجع.
17 (B21) Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.

18 (KAT) On silou veľkou za šaty ma pridŕža, za golier plášťa pevne drží ma.
18 (SVD) بكثرة الشدة تنكّر لبسي. مثل جيب قميصي حزمتني.
18 (B21) Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.

19 (KAT) Ba do blata ma (ešte), uvrhol, že rovný som ja prachu, popolu.
19 (SVD) قد طرحني في الوحل فاشبهت التراب والرماد.
19 (B21) Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.

20 (KAT) Keď kričím k tebe, ty mi neodpovedáš, hoc vzpriamil som sa, mňa si nevšímaš.
20 (SVD) اليك اصرخ فما تستجيب لي. اقوم فما تنتبه اليّ.
20 (B21) Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.

21 (KAT) Ty veľmi krutým stávaš sa ver’ proti mne, mňa rukou silnou prenasleduješ.
21 (SVD) تحولت الى جاف من نحوي. بقدرة يدك تضطهدني.
21 (B21) Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.

22 (KAT) Dvíhaš ma do vetra, ktorý ma unáša, a rozplývam sa v búrky prívaloch.
22 (SVD) حملتني اركبتني الريح وذوبتني تشوها.
22 (B21) Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.

23 (KAT) Veď dobre viem to, že ma na smrť vedieš už, kde všetkých živých miesto schôdzky je.
23 (SVD) لاني اعلم انك الى الموت تعيدني والى بيت ميعاد كل حيّ.
23 (B21) Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým.

24 (KAT) Však na biedneho som ruku ja nevztiahol, keď v tvŕdzi žiadal pomoc odo mňa.
24 (SVD) ولكن في الخراب ألا يمد يدا. في البليّة ألا يستغيث عليها
24 (B21) Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.

25 (KAT) Či s tým som nelkal, koho dni sú pretrpké, duša mi s biednym sústrasť nemala?
25 (SVD) ألم ابك لمن عسر يومه. ألم تكتئب نفسي على المسكين.
25 (B21) Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?

26 (KAT) Dobre som čakal, lenže prišlo nešťastie, svetlo som úfal, prikvitla však tma.
26 (SVD) حينما ترجيت الخير جاء الشر. وانتظرت النور فجاء الدجى.
26 (B21) Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.

27 (KAT) Hej, neprestajne vrú už moje útroby, dni súženia mne dostavili sa.
27 (SVD) امعائي تغلي ولا تكف. تقدمتني ايام المذلة.
27 (B21) Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.

28 (KAT) Hoc slnca nieto, ohorený blúdievam a pred všetkými vstávam, nariekam.
28 (SVD) اسوددت لكن بلا شمس. قمت في الجماعة اصرخ.
28 (B21) Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.

29 (KAT) Veď stal som sa už bratom samých šakalov a spoločníkom pštrosov (na púšti).
29 (SVD) صرت اخا للذئاب وصاحبا لرئال النعام.
29 (B21) Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.

30 (KAT) Už koža zo mňa odpadúva zhorená a horúčka mi kosti spálila.
30 (SVD) حرش جلدي عليّ وعظامي احترّت من الحرارة فيّ.
30 (B21) Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

31 (KAT) Nuž moja lutna iba nárek (vydáva) a píšťala zas plač len hlasitý.
31 (SVD) صار عودي للنوح ومزماري لصوت الباكين
31 (B21) Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.