Kniha Jób

1 (BKR) Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1 (ROH) A teraz sa mi smejú vekom mladší odo mňa, ktorých otcami som opovrhoval, ani len ich postaviť so psami svojho drobného stáda.
1 (B21) Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

2 (BKR) Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2 (ROH) A načo by mi aj bola bývala sila ich rúk? Zhynula u nich vláda.
2 (B21) Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.

3 (BKR) Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3 (ROH) Nedostatkom a hladom zmorení, tí, ktorí obhrýzali vypráhlu zem, šero pustiny a púšte,
3 (B21) Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.

4 (BKR) Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4 (ROH) ktorí trhali zeliny po chrastinách, a koreň jalovca bol ich pokrmom.
4 (B21) Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.

5 (BKR) Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5 (ROH) Boli vyhnaní zpomedzi ľudí; kričali na nich ako na zlodeja,
5 (B21) Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.

6 (BKR) Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6 (ROH) takže museli bývať vo výmole potokov, v dierach prachu a skál.
6 (B21) Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.

7 (BKR) V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7 (ROH) Revali medzi chrastinami; boli sobraní pod tŕne,
7 (B21) Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy -

8 (BKR) Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8 (ROH) synovia blázna i synovia človeka bez mena; boli vypudení zo zeme.
8 (B21) hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

9 (BKR) Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9 (ROH) A teraz som sa stal ich pesničkou a som im vravou.
9 (B21) Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.

10 (BKR) V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10 (ROH) Ošklivia si ma; vzďaľujú sa odo mňa a neštítia sa pľuvať mi do tvári,
10 (B21) Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.

11 (BKR) Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11 (ROH) pretože Bôh rozviazal moju tetivu a ztrápil ma; preto odvrhli úzdu pred mojou tvárou.
11 (B21) Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.

12 (BKR) Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12 (ROH) Po pravici povstáva mladá sberba; podrážajú mi nohy a nahadzujú proti mne cesty svojej zhuby.
12 (B21) Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.

13 (BKR) Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13 (ROH) Rozryli môj chodník; dopomohli k mojej zkaze tí, ktorí sami nemajú spomocníka.
13 (B21) Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.

14 (BKR) Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14 (ROH) Prišli na mňa jako širokou trhlinou; valia sa jako búrka.
14 (B21) Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.

15 (BKR) Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15 (ROH) Hrôzy sa obrátili na mňa; stíha to moju dôstojnosť ako vietor, a moja spása pominula jako oblak.
15 (B21) Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

16 (BKR) A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16 (ROH) A teraz sa moja duša rozlieva vo mne; pochytily ma dni trápenia.
16 (B21) Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.

17 (BKR) Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17 (ROH) Noc vrtá moje kosti a lúpi odo mňa, a moji hlodajúci, červy, neležia zaháľajúc.
17 (B21) Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.

18 (BKR) Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18 (ROH) Veľkou silou mení sa moje rúcho na nepoznanie; sviera ma to jako obojok mojej sukne.
18 (B21) Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.

19 (BKR) Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19 (ROH) Vrhol ma do blata, takže som podobný prachu a popolu.
19 (B21) Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.

20 (BKR) Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20 (ROH) Volám k tebe, Bože, o pomoc, a neodpovedáš mi; stojím, a len hľadíš a hľadíš na mňa.
20 (B21) Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.

21 (BKR) Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21 (ROH) Obrátil si sa mi v ukrutníka; mocou svojej ruky útočíš na mňa.
21 (B21) Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.

22 (BKR) Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22 (ROH) Vyzdvihol si ma do vetra a vysadil si ma naň a pôsobíš to, aby som sa rozplýval v hukote búrky.
22 (B21) Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.

23 (BKR) Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23 (ROH) Lebo viem, že ma obrátiš do smrti a do domu, do ktorého sa shromaždí každý živý.
23 (B21) Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým.

24 (BKR) Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24 (ROH) Len že či nevystrie človek ruky i v rumoch; aj keď hynie, preto len kričí o pomoc.
24 (B21) Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.

25 (BKR) Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25 (ROH) Je pravda, že som plakal nad tým, kto prežíval tvrdé dni; že moja duša smútila nad chudobným.
25 (B21) Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?

26 (BKR) Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26 (ROH) Preto som s istotou očakával dobré, ale prišlo zlé; nadejal som sa na svetlo, a prišiel mrak.
26 (B21) Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.

27 (BKR) Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27 (ROH) Moje vnútornosti vrú a nechcú sa upokojiť; nadišly na mňa dni trápenia.
27 (B21) Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.

28 (BKR) Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28 (ROH) Chodím smutný bez svitu slnca; stojím v shromaždení a volám o pomoc.
28 (B21) Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.

29 (BKR) Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29 (ROH) Stal som sa bratom šakalov a druhom mladých pštrosov.
29 (B21) Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.

30 (BKR) Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30 (ROH) Moja koža sčernela a lúpe sa so mňa, a moja kosť horí od horúčosti.
30 (B21) Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

31 (BKR) A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31 (ROH) A tak sa obrátila moja harfa na zármutok a moja píšťala na hlas plačúcich.
31 (B21) Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.