výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 30, 1-31

1 (CEP) Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
1 (ROH) A teraz sa mi smejú vekom mladší odo mňa, ktorých otcami som opovrhoval, ani len ich postaviť so psami svojho drobného stáda.

2 (CEP) K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
2 (ROH) A načo by mi aj bola bývala sila ich rúk? Zhynula u nich vláda.

3 (CEP) Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
3 (ROH) Nedostatkom a hladom zmorení, tí, ktorí obhrýzali vypráhlu zem, šero pustiny a púšte,

4 (CEP) trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
4 (ROH) ktorí trhali zeliny po chrastinách, a koreň jalovca bol ich pokrmom.

5 (CEP) Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
5 (ROH) Boli vyhnaní zpomedzi ľudí; kričali na nich ako na zlodeja,

6 (CEP) musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
6 (ROH) takže museli bývať vo výmole potokov, v dierach prachu a skál.

7 (CEP) hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
7 (ROH) Revali medzi chrastinami; boli sobraní pod tŕne,

8 (CEP) bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
8 (ROH) synovia blázna i synovia človeka bez mena; boli vypudení zo zeme.

9 (CEP) A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
9 (ROH) A teraz som sa stal ich pesničkou a som im vravou.

10 (CEP) hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
10 (ROH) Ošklivia si ma; vzďaľujú sa odo mňa a neštítia sa pľuvať mi do tvári,

11 (CEP) Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
11 (ROH) pretože Bôh rozviazal moju tetivu a ztrápil ma; preto odvrhli úzdu pred mojou tvárou.

12 (CEP) Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
12 (ROH) Po pravici povstáva mladá sberba; podrážajú mi nohy a nahadzujú proti mne cesty svojej zhuby.

13 (CEP) rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
13 (ROH) Rozryli môj chodník; dopomohli k mojej zkaze tí, ktorí sami nemajú spomocníka.

14 (CEP) Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
14 (ROH) Prišli na mňa jako širokou trhlinou; valia sa jako búrka.

15 (CEP) Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
15 (ROH) Hrôzy sa obrátili na mňa; stíha to moju dôstojnosť ako vietor, a moja spása pominula jako oblak.

16 (CEP) A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
16 (ROH) A teraz sa moja duša rozlieva vo mne; pochytily ma dni trápenia.

17 (CEP) V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
17 (ROH) Noc vrtá moje kosti a lúpi odo mňa, a moji hlodajúci, červy, neležia zaháľajúc.

18 (CEP) Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
18 (ROH) Veľkou silou mení sa moje rúcho na nepoznanie; sviera ma to jako obojok mojej sukne.

19 (CEP) jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
19 (ROH) Vrhol ma do blata, takže som podobný prachu a popolu.

20 (CEP) Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
20 (ROH) Volám k tebe, Bože, o pomoc, a neodpovedáš mi; stojím, a len hľadíš a hľadíš na mňa.

21 (CEP) Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
21 (ROH) Obrátil si sa mi v ukrutníka; mocou svojej ruky útočíš na mňa.

22 (CEP) Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
22 (ROH) Vyzdvihol si ma do vetra a vysadil si ma naň a pôsobíš to, aby som sa rozplýval v hukote búrky.

23 (CEP) Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
23 (ROH) Lebo viem, že ma obrátiš do smrti a do domu, do ktorého sa shromaždí každý živý.

24 (CEP) Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
24 (ROH) Len že či nevystrie človek ruky i v rumoch; aj keď hynie, preto len kričí o pomoc.

25 (CEP) Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
25 (ROH) Je pravda, že som plakal nad tým, kto prežíval tvrdé dni; že moja duša smútila nad chudobným.

26 (CEP) Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
26 (ROH) Preto som s istotou očakával dobré, ale prišlo zlé; nadejal som sa na svetlo, a prišiel mrak.

27 (CEP) Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
27 (ROH) Moje vnútornosti vrú a nechcú sa upokojiť; nadišly na mňa dni trápenia.

28 (CEP) Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
28 (ROH) Chodím smutný bez svitu slnca; stojím v shromaždení a volám o pomoc.

29 (CEP) Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
29 (ROH) Stal som sa bratom šakalov a druhom mladých pštrosov.

30 (CEP) Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
30 (ROH) Moja koža sčernela a lúpe sa so mňa, a moja kosť horí od horúčosti.

31 (CEP) Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
31 (ROH) A tak sa obrátila moja harfa na zármutok a moja píšťala na hlas plačúcich.


Jób 30, 1-31





Verš 9
A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
Jób 17:6 - Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
Ž 69:12 - Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Nár 3:14 - Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
Nár 3:63 - Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.

Verš 10
hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
Jób 19:19 - všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.

Verš 23
Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Heb 9:27 - A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

Verš 25
Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
Ž 35:13 - Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
Rim 12:15 - Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

Verš 29
Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
Ž 102:6 - od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.

Verš 30
Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
Ž 119:83 - Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Nár 4:8 - Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Nár 5:10 - Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.

Job 30,1-8 - Jóbova bieda je nateraz taká veľká, že aj ľudia mravne hlboko kleslí a zo spoločnosti takmer vysotení, teda ľudia najpodlejší, dovoľujú si posmievať sa mu.

Job 30,5 - U arabských beduínov (obyvateľov púšte) panoval prísny rodinný poriadok. Pre určité poklesky a previnenia príslušníka čeľade bolo možno potrestať vylúčením z kmeňa.

Job 30,11 - "Ten ma trápi, čo si putá rozviazal" – nie je doslovný preklad nejasnej hebrejskej osnovy. Preklad by mohol znieť aj takto: Uvoľnil povrazec stanu a mňa podvrátil. – Iní zasa s opravou prekladajú: Uvoľnil mi šľachu na luku – mňa upokoril – nechal padnúť ohradu, čo bola predo mnou. Zmysel miesta vyjadruje toľko: Môj protivník priviedol ma až do nebezpečenstva života.

Job 30,12-24 - Ako sa vedia podliaci posmievať, to svätopisec opisuje obrazom vzatým z obliehania mesta. Preto verš 12 prekladajú aj takto: Povstali proti mne, čo ma osočujú; vrhajú sa na mňa – násypmi rovnajú, proti mne budujú chodníky k záhube. – "Do slučky mi nohy lapajú" môže byť vysvetlivka, ktorá sa dostala z okraja knihy do textu. I tento verš Knihy Jób patrí medzi miesta, kde vykladač ostáva takmer bezradne stáť. Skúsil to už sv. Hieronym, ktorý si za drahý peniaz najal na pomoc židovského učenca, keď prekladal túto knihu. Ale priznáva sa, že nebol múdrejší ani potom, keď už spoločne prebrali túto ťažkú osnovu. – Svojvoľne si doplňovať a opravovať osnovu nedovoľuje nám povinná úcta voči posvätným knihám.

Job 30,18 - Miesto prekladajú rozlične: "Mocný násilník rozmetal mi chodník, ten sa podobá odevu môjmu celkom." – I tento text je značne porušený.

Job 30,29 - Žaloby Jóbove vyznievajú bolestne, asi ako zavýjanie niektorých zvierat na púšti. (Pštros má meno "vták smútku", porov. 39,13 n.)