  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Jób 30, 1-31 |
1 Jób 30, 1 Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa! 2 Jób 30, 2 Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč. 3 Jób 30, 3 Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty. 4 Jób 30, 4 Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit. 5 Jób 30, 5 Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději. 6 Jób 30, 6 Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních. 7 Jób 30, 7 Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy - 8 Jób 30, 8 hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni! 9 Jób 30, 9 Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím. 10 Jób 30, 10 Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí. 11 Jób 30, 11 Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany. 12 Jób 30, 12 Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili. 13 Jób 30, 13 Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání. 14 Jób 30, 14 Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami. 15 Jób 30, 15 Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí. 16 Jób 30, 16 Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení. 17 Jób 30, 17 Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit. 18 Jób 30, 18 Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit. 19 Jób 30, 19 Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný. 20 Jób 30, 20 Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš. 21 Jób 30, 21 Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš. 22 Jób 30, 22 Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici. 23 Jób 30, 23 Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým. 24 Jób 30, 24 Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě. 25 Jób 30, 25 Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka? 26 Jób 30, 26 Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo. 27 Jób 30, 27 Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení. 28 Jób 30, 28 Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám. 29 Jób 30, 29 Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy. 30 Jób 30, 30 Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka. 31 Jób 30, 31 Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.
| | | Jób 30, 1-31 |
Verš 9
Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.
Jób 17:6 - Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.
Ž 69:12 - Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky.
Nár 3:14 - Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny.
Nár 3:63 - Pohleď - ať si sedají nebo vstávají, prozpěvují si o mně posměšky!
Verš 10
Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.
Jób 19:19 - Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.
Verš 23
Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým.
Heb 9:27 - Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.
Verš 25
Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?
Ž 35:13 - Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil - modlitba se mi však vrací do klína!
Rim 12:15 - Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Verš 29
Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.
Ž 102:6 - Od námahy mého kvílení jsem na kost vyhublý!
Verš 30
Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.
Ž 119:83 - I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony.
Nár 4:8 - Teď jsou však černější než saze, k nepoznání jsou v ulicích; kůže jim přischla ke kostem, jako dřevo jsou svraštělí.
Nár 5:10 - Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění.
Job 30,1-8 - Jóbova bieda je nateraz taká veľká, že aj ľudia mravne hlboko kleslí a zo spoločnosti takmer vysotení, teda ľudia najpodlejší, dovoľujú si posmievať sa mu.
Job 30,5 - U arabských beduínov (obyvateľov púšte) panoval prísny rodinný poriadok. Pre určité poklesky a previnenia príslušníka čeľade bolo možno potrestať vylúčením z kmeňa.
Job 30,11 - "Ten ma trápi, čo si putá rozviazal" – nie je doslovný preklad nejasnej hebrejskej osnovy. Preklad by mohol znieť aj takto: Uvoľnil povrazec stanu a mňa podvrátil. – Iní zasa s opravou prekladajú: Uvoľnil mi šľachu na luku – mňa upokoril – nechal padnúť ohradu, čo bola predo mnou. Zmysel miesta vyjadruje toľko: Môj protivník priviedol ma až do nebezpečenstva života.
Job 30,12-24 - Ako sa vedia podliaci posmievať, to svätopisec opisuje obrazom vzatým z obliehania mesta. Preto verš 12 prekladajú aj takto: Povstali proti mne, čo ma osočujú; vrhajú sa na mňa – násypmi rovnajú, proti mne budujú chodníky k záhube. – "Do slučky mi nohy lapajú" môže byť vysvetlivka, ktorá sa dostala z okraja knihy do textu. I tento verš Knihy Jób patrí medzi miesta, kde vykladač ostáva takmer bezradne stáť. Skúsil to už sv. Hieronym, ktorý si za drahý peniaz najal na pomoc židovského učenca, keď prekladal túto knihu. Ale priznáva sa, že nebol múdrejší ani potom, keď už spoločne prebrali túto ťažkú osnovu. – Svojvoľne si doplňovať a opravovať osnovu nedovoľuje nám povinná úcta voči posvätným knihám.
Job 30,18 - Miesto prekladajú rozlične: "Mocný násilník rozmetal mi chodník, ten sa podobá odevu môjmu celkom." – I tento text je značne porušený.
Job 30,29 - Žaloby Jóbove vyznievajú bolestne, asi ako zavýjanie niektorých zvierat na púšti. (Pštros má meno "vták smútku", porov. 39,13 n.)
