Kniha Jób

1 (ROH) A Job pokračoval vo svojej umnej reči a riekol:
1 (B21) A Job pokračoval ve své promluvě:

2 (ROH) Oj, aby som bol ako za predošlých mesiacov, ako za dní, v ktorých ma strážiac chránil Bôh!
2 (B21) "Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,

3 (ROH) Kým svietil svojou sviecou nad mojou hlavou, keď som chodieval v jeho svetle vo tme!
3 (B21) kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!

4 (ROH) Jako som bol za dní svojej jasene , kým bola tajná rada Božia nad mojím stánom;
4 (B21) Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,

5 (ROH) kým ešte bol so mnou Všemohúci, vôkol mňa moji chlapci;
5 (B21) kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.

6 (ROH) kým sa moje kroky kúpaly v masle, a skala vylievala u mňa potoky oleja;
6 (B21) Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně, ze skály prýštily mi proudy oleje.

7 (ROH) keď som vychádzaval do brány, hore do mesta, a na ulici postavovával svoje sedište!
7 (B21) Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,

8 (ROH) Keď ma videli mládenci, skrývali sa a starci povstávali a stáli.
8 (B21) mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě, kmeti vstávali mi na pozdrav,

9 (ROH) Kniežatá zdŕžaly slovami a kládli ruku na svoje ústa;
9 (B21) přední mužové své řeči přerušili, ruku si kladli na ústa,

10 (ROH) hlas vojvodov sa skrýval, a ich jazyk sa lepil na ich ďasno.
10 (B21) hlasy hodnostářů umlkaly, jazyk jim přilnul na patra.

11 (ROH) Keď počulo o mne ucho, blahoslavilo ma, a keď ma videlo oko, prisviedčalo mi.
11 (B21) Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,

12 (ROH) Lebo som vytrhoval biedneho, volajúceho o pomoc, i sirotu i toho, kto nemal pomocníka.
12 (B21) chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.

13 (ROH) Požehnanie hynúceho prichádzalo na mňa, a pôsobil som to, aby plesalo srdce vdovy.
13 (B21) Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.

14 (ROH) Obliekal som sa v spravedlivosť, a ona si obliekala mňa; jako plášť a jako turban bol môj súd.
14 (B21) Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.

15 (ROH) Bol som očima slepému a nohami krivému som bol ja.
15 (B21) Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,

16 (ROH) Býval som otcom chudobným a pravotu, ktorej som neznal, som prezkúmal.
16 (B21) otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.

17 (ROH) Krúšieval som črenové zuby nešľachetníka a vyrážal som lúpež z jeho zubov.
17 (B21) Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.

18 (ROH) A povedal som: Zomriem vo svojom hniezde a rozmnožím svoje dni, že ich bude jako piesku.
18 (B21) Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.

19 (ROH) Môj koreň bude mať otvorený prístup k vode, a rosa bude nocovať na mojej vetvi.
19 (B21) Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.

20 (ROH) Moja sláva bude vše nová u mňa, a moje lučište sa bude obnovovať v mojej ruke.
20 (B21) Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.'

21 (ROH) Počúvali na mňa a očakávali a mlčali na moju radu.
21 (B21) Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.

22 (ROH) Po mojom slove viacej nehovorili, a moja reč príjemne pršala na nich;
22 (B21) Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.

23 (ROH) očakávali na mňa jako na dážď a otvárali svoje ústa jako proti jarnému dažďu.
23 (B21) Čekávali na mě jak na déšť, na jarní vláhu čekali dychtivě.

24 (ROH) Smial som sa na nich žartujúc, neverili a nedali padnúť svetlu mojej tvári.
24 (B21) Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit, světlo mé tváře nechtěli zaplašit.

25 (ROH) Volil som ich cestu a sedel som ako hlava a prebýval som ako kráľ vo vojsku, jako ten, kto teší zarmútených.
25 (B21) Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr, žil jsem jako král ve své družině, jako ten, kdo těší truchlivé.