Kniha Jób

1 (BKR) Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1 (ROH) A Job pokračoval vo svojej umnej reči a riekol:

2 (BKR) Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2 (ROH) Oj, aby som bol ako za predošlých mesiacov, ako za dní, v ktorých ma strážiac chránil Bôh!

3 (BKR) Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3 (ROH) Kým svietil svojou sviecou nad mojou hlavou, keď som chodieval v jeho svetle vo tme!

4 (BKR) Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4 (ROH) Jako som bol za dní svojej jasene , kým bola tajná rada Božia nad mojím stánom;

5 (BKR) Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5 (ROH) kým ešte bol so mnou Všemohúci, vôkol mňa moji chlapci;

6 (BKR) Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6 (ROH) kým sa moje kroky kúpaly v masle, a skala vylievala u mňa potoky oleja;

7 (BKR) Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7 (ROH) keď som vychádzaval do brány, hore do mesta, a na ulici postavovával svoje sedište!

8 (BKR) Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8 (ROH) Keď ma videli mládenci, skrývali sa a starci povstávali a stáli.

9 (BKR) Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9 (ROH) Kniežatá zdŕžaly slovami a kládli ruku na svoje ústa;

10 (BKR) Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10 (ROH) hlas vojvodov sa skrýval, a ich jazyk sa lepil na ich ďasno.

11 (BKR) Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11 (ROH) Keď počulo o mne ucho, blahoslavilo ma, a keď ma videlo oko, prisviedčalo mi.

12 (BKR) Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12 (ROH) Lebo som vytrhoval biedneho, volajúceho o pomoc, i sirotu i toho, kto nemal pomocníka.

13 (BKR) Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13 (ROH) Požehnanie hynúceho prichádzalo na mňa, a pôsobil som to, aby plesalo srdce vdovy.

14 (BKR) V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14 (ROH) Obliekal som sa v spravedlivosť, a ona si obliekala mňa; jako plášť a jako turban bol môj súd.

15 (BKR) Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15 (ROH) Bol som očima slepému a nohami krivému som bol ja.

16 (BKR) Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16 (ROH) Býval som otcom chudobným a pravotu, ktorej som neznal, som prezkúmal.

17 (BKR) A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17 (ROH) Krúšieval som črenové zuby nešľachetníka a vyrážal som lúpež z jeho zubov.

18 (BKR) A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18 (ROH) A povedal som: Zomriem vo svojom hniezde a rozmnožím svoje dni, že ich bude jako piesku.

19 (BKR) Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19 (ROH) Môj koreň bude mať otvorený prístup k vode, a rosa bude nocovať na mojej vetvi.

20 (BKR) Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20 (ROH) Moja sláva bude vše nová u mňa, a moje lučište sa bude obnovovať v mojej ruke.

21 (BKR) Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21 (ROH) Počúvali na mňa a očakávali a mlčali na moju radu.

22 (BKR) Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22 (ROH) Po mojom slove viacej nehovorili, a moja reč príjemne pršala na nich;

23 (BKR) Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23 (ROH) očakávali na mňa jako na dážď a otvárali svoje ústa jako proti jarnému dažďu.

24 (BKR) Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24 (ROH) Smial som sa na nich žartujúc, neverili a nedali padnúť svetlu mojej tvári.

25 (BKR) Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25 (ROH) Volil som ich cestu a sedel som ako hlava a prebýval som ako kráľ vo vojsku, jako ten, kto teší zarmútených.