Kniha Jób

1 (BKR) Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1 (ROH) A Job pokračoval vo svojej umnej reči a riekol:
1 (B21) A Job pokračoval ve své promluvě:

2 (BKR) Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2 (ROH) Oj, aby som bol ako za predošlých mesiacov, ako za dní, v ktorých ma strážiac chránil Bôh!
2 (B21) "Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,

3 (BKR) Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3 (ROH) Kým svietil svojou sviecou nad mojou hlavou, keď som chodieval v jeho svetle vo tme!
3 (B21) kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!

4 (BKR) Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4 (ROH) Jako som bol za dní svojej jasene , kým bola tajná rada Božia nad mojím stánom;
4 (B21) Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,

5 (BKR) Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5 (ROH) kým ešte bol so mnou Všemohúci, vôkol mňa moji chlapci;
5 (B21) kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.

6 (BKR) Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6 (ROH) kým sa moje kroky kúpaly v masle, a skala vylievala u mňa potoky oleja;
6 (B21) Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně, ze skály prýštily mi proudy oleje.

7 (BKR) Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7 (ROH) keď som vychádzaval do brány, hore do mesta, a na ulici postavovával svoje sedište!
7 (B21) Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,

8 (BKR) Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8 (ROH) Keď ma videli mládenci, skrývali sa a starci povstávali a stáli.
8 (B21) mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě, kmeti vstávali mi na pozdrav,

9 (BKR) Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9 (ROH) Kniežatá zdŕžaly slovami a kládli ruku na svoje ústa;
9 (B21) přední mužové své řeči přerušili, ruku si kladli na ústa,

10 (BKR) Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10 (ROH) hlas vojvodov sa skrýval, a ich jazyk sa lepil na ich ďasno.
10 (B21) hlasy hodnostářů umlkaly, jazyk jim přilnul na patra.

11 (BKR) Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11 (ROH) Keď počulo o mne ucho, blahoslavilo ma, a keď ma videlo oko, prisviedčalo mi.
11 (B21) Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,

12 (BKR) Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12 (ROH) Lebo som vytrhoval biedneho, volajúceho o pomoc, i sirotu i toho, kto nemal pomocníka.
12 (B21) chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.

13 (BKR) Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13 (ROH) Požehnanie hynúceho prichádzalo na mňa, a pôsobil som to, aby plesalo srdce vdovy.
13 (B21) Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.

14 (BKR) V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14 (ROH) Obliekal som sa v spravedlivosť, a ona si obliekala mňa; jako plášť a jako turban bol môj súd.
14 (B21) Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.

15 (BKR) Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15 (ROH) Bol som očima slepému a nohami krivému som bol ja.
15 (B21) Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,

16 (BKR) Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16 (ROH) Býval som otcom chudobným a pravotu, ktorej som neznal, som prezkúmal.
16 (B21) otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.

17 (BKR) A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17 (ROH) Krúšieval som črenové zuby nešľachetníka a vyrážal som lúpež z jeho zubov.
17 (B21) Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.

18 (BKR) A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18 (ROH) A povedal som: Zomriem vo svojom hniezde a rozmnožím svoje dni, že ich bude jako piesku.
18 (B21) Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.

19 (BKR) Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19 (ROH) Môj koreň bude mať otvorený prístup k vode, a rosa bude nocovať na mojej vetvi.
19 (B21) Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.

20 (BKR) Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20 (ROH) Moja sláva bude vše nová u mňa, a moje lučište sa bude obnovovať v mojej ruke.
20 (B21) Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.'

21 (BKR) Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21 (ROH) Počúvali na mňa a očakávali a mlčali na moju radu.
21 (B21) Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.

22 (BKR) Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22 (ROH) Po mojom slove viacej nehovorili, a moja reč príjemne pršala na nich;
22 (B21) Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.

23 (BKR) Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23 (ROH) očakávali na mňa jako na dážď a otvárali svoje ústa jako proti jarnému dažďu.
23 (B21) Čekávali na mě jak na déšť, na jarní vláhu čekali dychtivě.

24 (BKR) Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24 (ROH) Smial som sa na nich žartujúc, neverili a nedali padnúť svetlu mojej tvári.
24 (B21) Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit, světlo mé tváře nechtěli zaplašit.

25 (BKR) Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25 (ROH) Volil som ich cestu a sedel som ako hlava a prebýval som ako kráľ vo vojsku, jako ten, kto teší zarmútených.
25 (B21) Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr, žil jsem jako král ve své družině, jako ten, kdo těší truchlivé.