výhody registrácie

Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 26, 1-14

1 (BKR) A odpovídaje Job, řekl:
1 (ROH) Zase odpovedal Job a riekol:

2 (BKR) Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?
2 (ROH) Čo si pomohol tomu, kto nemá sily? Jako si zachránil rameno, ktoré nemá vlády?

3 (BKR) Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?
3 (ROH) Čo si poradil tomu, kto nemá múdrosti? A dal si hojne poznať pravú podstatu vecí!

4 (BKR) Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?
4 (ROH) Komu si zvestoval slová? A čí dych to vyšiel z teba?

5 (BKR) Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.
5 (ROH) Duchovia mŕtvych sa svíjajú bolesťou pod vodami aj ich spoluobyvatelia.

6 (BKR) Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
6 (ROH) Priepasť šeola je nahá pred ním, a nieto prikrytia abaddonu.

7 (BKR) Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
7 (ROH) Rozťahuje sever nad prázdnom; zavesil zem na ničom.

8 (BKR) Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.
8 (ROH) Zaväzuje vody do svojich oblakov, a neroztrhne sa oblak pod nimi.

9 (BKR) On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
9 (ROH) Drží ukrytú tvár svojho trónu; rozťahuje nad ním svoj oblak;

10 (BKR) Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
10 (ROH) ustanovil medze na povrchu vody do kruhu až potiaľ, kde končí svetlo so tmou.

11 (BKR) Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.
11 (ROH) Stĺpy nebies sa trasú a trnú od jeho žehrania.

12 (BKR) Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
12 (ROH) Svojou silou búri more a svojím umom drtí Rahaba.

13 (BKR) Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
13 (ROH) Od jeho ducha nebesia báj; jeho ruka prebodne dlhého hada.

14 (BKR) Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
14 (ROH) Hľa, to sú výbežky jeho ciest. A jaký je to ešte len šepot toho, čo sme počuli o ňom! A hromu jeho hrdinskej sily kto porozumie?!


Jób 26, 1-14





Verš 6
Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
Ž 139:8 - Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Ž 139:11 - Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Prís 15:11 - Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
Heb 4:13 - A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

Verš 7
Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
Ž 104:2 - Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Verš 9
On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
Jób 9:8 - On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ž 104:2 - Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Verš 10
Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Jób 38:8 - Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ž 33:7 - Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Jer 5:22 - Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
Gn 1:9 - Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.
Jób 38:8 - Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ž 33:7 - Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Prís 8:29 - Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Jer 5:22 - Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.

Verš 12
Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
Iz 51:15 - Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé,

Verš 13
Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
Ž 33:6 - Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.

Job 26,10 - "Hranica svetla so tmou" je označenie obzoru.

Job 26,12 - More tu dostáva meno Rachab (t. j. Obluda). Za vysvetlenie tohto pomenovania môže slúžiť azda to, že rozbúrené more pôsobí dojmom, akoby bolo podobné mohutnému hybkému hadovi. V starých povestiach Východu o stvorení sveta vystupuje spravidla pramore ako ozrutná hadia obluda (porov. asýrsku báj Enuma eliš a tiež 9,13; 7,12; Iz 51,10; Ž 89,11). Aj meno draka – hada "Leviatan" (3,8) súvisí s touto predstavou (26,13).