Verš 6
Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
Ž 139:8 - Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Ž 139:11 - Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Prís 15:11 - Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
Heb 4:13 - A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
Verš 7
Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
Ž 104:2 - Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Verš 9
On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
Jób 9:8 - On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ž 104:2 - Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Verš 10
Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Jób 38:8 - Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ž 33:7 - Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Jer 5:22 - Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
Gn 1:9 - Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.
Jób 38:8 - Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ž 33:7 - Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Prís 8:29 - Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Jer 5:22 - Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
Verš 12
Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
Iz 51:15 - Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé,
Verš 13
Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
Ž 33:6 - Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.
Job 26,10 - "Hranica svetla so tmou" je označenie obzoru.
Job 26,12 - More tu dostáva meno Rachab (t. j. Obluda). Za vysvetlenie tohto pomenovania môže slúžiť azda to, že rozbúrené more pôsobí dojmom, akoby bolo podobné mohutnému hybkému hadovi. V starých povestiach Východu o stvorení sveta vystupuje spravidla pramore ako ozrutná hadia obluda (porov. asýrsku báj Enuma eliš a tiež 9,13; 7,12; Iz 51,10; Ž 89,11). Aj meno draka – hada "Leviatan" (3,8) súvisí s touto predstavou (26,13).
