Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 26, 1-14

1 (B21) Job na to řekl:
1 (KAT) Jób odpovedal:

2 (B21) "Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!
2 (KAT) „Azda si takto slabému pomohol a podoprel si bezvládne rameno?

3 (B21) Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!
3 (KAT) Či si chcel takto nemúdremu poradiť a prejavil si veľa rozvahy?

4 (B21) Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?
4 (KAT) A také slová komu si to prednášal, čí duch to teda z teba vychádza?

5 (B21) Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.
5 (KAT) Duchovia predkov chvejú sa pod zemou, aj vody a tí, čo v nich bývajú.

6 (B21) Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.
6 (KAT) Podsvetie je pred ním obnažené, zhubca nie je zahalený pred ním.

7 (B21) On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.
7 (KAT) Nad prázdnom on rozostiera sever, na nič zavesuje Zemeguľu,

8 (B21) On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.
8 (KAT) vody uzatvára do oblakov, pod nimi sa nepretrhne mračno.

9 (B21) On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.
9 (KAT) Mesiaca tvár v splne zacloňuje, oblaky on rozprestiera po ňom.

10 (B21) Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.
10 (KAT) Hladine vôd určil presný obvod, po hranicu samu svetla so tmou.

11 (B21) Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.
11 (KAT) Nebeské podpery sa zachvievajú, keď im pohrozí on, strach ich drví.

12 (B21) On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.
12 (KAT) I more rozdelil svojou veľkou mocou a svojou múdrosťou rozdrvil Obludu.

13 (B21) Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.
13 (KAT) Vánkom svojho dychu on rozjasnil nebo a čulého hada preklal svojou rukou.

14 (B21) A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme - burácení jeho moci kdo by rozuměl?"
14 (KAT) A to sú len samy kraje jeho diela, kde sme zachytili šepot jeho slova; kto bude môcť počuť znenie jeho velebnosti?!“

Verš 6

Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.

Ž 139:8 - Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi!

Ž 139:11 - Kdybych si řekl - Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá -

Prís 15:11 - Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby - do srdce člověka tím spíš!

Heb 4:13 - Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

Verš 7

On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.

Ž 104:2 - Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!

Verš 9

On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.

Jób 9:8 - On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.

Ž 104:2 - Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!

Verš 10

Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.

Jób 38:8 - Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,

Ž 33:7 - Mořské vody shrnul na hromady, hlubiny uložil do svých pokladnic.

Ž 104:9 - Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!

Jer 5:22 - Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin. Neměli byste se přede mnou chvět? Moři jsem pískem vytyčil hranice nepřekročitelným, věčným zákonem. Bouří se moře, ale nic nezmůže, vlny burácejí, ale nevylijí se.

Gn 1:9 - Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!" - a stalo se.

Jób 38:8 - Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,

Ž 33:7 - Mořské vody shrnul na hromady, hlubiny uložil do svých pokladnic.

Ž 104:9 - Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!

Prís 8:29 - Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,

Verš 12

On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.

Iz 51:15 - Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou - mám jméno Hospodin zástupů.

Verš 13

Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.

Ž 33:6 - Hospodinovým slovem vznikla nebesa, celý jejich zástup duchem jeho úst.

Job 26,10 - "Hranica svetla so tmou" je označenie obzoru.

Job 26,12 - More tu dostáva meno Rachab (t. j. Obluda). Za vysvetlenie tohto pomenovania môže slúžiť azda to, že rozbúrené more pôsobí dojmom, akoby bolo podobné mohutnému hybkému hadovi. V starých povestiach Východu o stvorení sveta vystupuje spravidla pramore ako ozrutná hadia obluda (porov. asýrsku báj Enuma eliš a tiež 9,13; 7,12; Iz 51,10; Ž 89,11). Aj meno draka – hada "Leviatan" (3,8) súvisí s touto predstavou (26,13).