Kniha Jób

1 (CEP) Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?
1 (LXX) δια τι δε κυριον ελαθον ωραι

2 (CEP) Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,
2 (LXX) ασεβεις δε οριον υπερεβησαν ποιμνιον συν ποιμενι αρπασαντες

3 (CEP) odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,
3 (LXX) υποζυγιον ορφανων απηγαγον και βουν χηρας ηνεχυρασαν

4 (CEP) ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.
4 (LXX) εξεκλιναν αδυνατους εξ οδου δικαιας ομοθυμαδον εκρυβησαν πραεις γης

5 (CEP) Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.
5 (LXX) απεβησαν δε ωσπερ ονοι εν αγρω υπερ εμου εξελθοντες την εαυτων πραξιν ηδυνθη αυτω αρτος εις νεωτερους

6 (CEP) Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.
6 (LXX) αγρον προ ωρας ουκ αυτων οντα εθερισαν αδυνατοι δε αμπελωνας ασεβων αμισθι και ασιτι ηργασαντο

7 (CEP) Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;
7 (LXX) γυμνους πολλους εκοιμισαν ανευ ιματιων αμφιασιν δε ψυχης αυτων αφειλαντο

8 (CEP) prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.
8 (LXX) απο ψεκαδων ορεων υγραινονται παρα το μη εχειν αυτους σκεπην πετραν περιεβαλοντο

9 (CEP) Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.
9 (LXX) ηρπασαν ορφανον απο μαστου εκπεπτωκοτα δε εταπεινωσαν

10 (CEP) Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;
10 (LXX) γυμνους δε εκοιμισαν αδικως πεινωντων δε τον ψωμον αφειλαντο

11 (CEP) mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,
11 (LXX) εν στενοις αδικως ενηδρευσαν οδον δε δικαιαν ουκ ηδεισαν

12 (CEP) ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.
12 (LXX) οι εκ πολεως και οικων ιδιων εξεβαλλοντο ψυχη δε νηπιων εστεναξεν μεγα αυτος δε δια τι τουτων επισκοπην ου πεποιηται

13 (CEP) Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.
13 (LXX) επι γης οντων αυτων και ουκ επεγνωσαν οδον δε δικαιοσυνης ουκ ηδεισαν ουδε ατραπους αυτης επορευθησαν

14 (CEP) Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj.
14 (LXX) γνους δε αυτων τα εργα παρεδωκεν αυτους εις σκοτος και νυκτος εσται ως κλεπτης

15 (CEP) Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou.
15 (LXX) και οφθαλμος μοιχου εφυλαξεν σκοτος λεγων ου προσνοησει με οφθαλμος και αποκρυβην προσωπου εθετο

16 (CEP) Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.
16 (LXX) διωρυξεν εν σκοτει οικιας ημερας εσφραγισαν εαυτους ουκ επεγνωσαν φως

17 (CEP) Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.
17 (LXX) οτι ομοθυμαδον το πρωι αυτοις σκια θανατου οτι επιγνωσεται ταραχας σκιας θανατου

18 (CEP) Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.
18 (LXX) ελαφρος εστιν επι προσωπον υδατος καταραθειη η μερις αυτων επι γης

19 (CEP) Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.
19 (LXX) αναφανειη δε τα φυτα αυτων επι γης ξηρα αγκαλιδα γαρ ορφανων ηρπασαν

20 (CEP) Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.
20 (LXX) ειτ' ανεμνησθη αυτου η αμαρτια ωσπερ δε ομιχλη δροσου αφανης εγενετο αποδοθειη δε αυτω α επραξεν συντριβειη δε πας αδικος ισα ξυλω ανιατω

21 (CEP) Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.
21 (LXX) στειραν γαρ ουκ ευ εποιησεν και γυναιον ουκ ηλεησεν

22 (CEP) I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist.
22 (LXX) θυμω δε κατεστρεψεν αδυνατους αναστας τοιγαρουν ου μη πιστευση κατα της εαυτου ζωης

23 (CEP) Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.
23 (LXX) μαλακισθεις μη ελπιζετω υγιασθηναι αλλα πεσειται νοσω

24 (CEP) Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.
24 (LXX) πολλους γαρ εκακωσεν το υψωμα αυτου εμαρανθη δε ωσπερ μολοχη εν καυματι η ωσπερ σταχυς απο καλαμης αυτοματος αποπεσων

25 (CEP) Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?"
25 (LXX) ει δε μη τις εστιν ο φαμενος ψευδη με λεγειν και θησει εις ουδεν τα ρηματα μου