Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 19, 1-29

1 Tedy odpověděv Job, řekl: 2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? 3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. 4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. 5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou: 6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. 7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení. 8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel. 9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé. 10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou. 11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své. 12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. 13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. 14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. 15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich. 16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím. 17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého. 18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi. 19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně. 20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala. 21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. 22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti? 23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, 24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly. 25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. 26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. 27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé. 28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá. 29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Verš 19

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Ž 41:9 - Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

Ž 55:13 - Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

Verš 18

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Jób 30:1 - Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Verš 11

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Jób 13:24 - Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Jób 16:9 - Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Jób 33:10 - Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

Nár 2:5 - Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

Verš 20

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Jób 30:30 - Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Ž 102:5 - Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Nár 4:8 - Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.

Verš 13

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Ž 31:11 - Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

Ž 38:11 - Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Ž 69:8 - Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Ž 88:8 - Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Job 19,9 - Boh postrhúval ozdobné rúcho z Jóba, t. j. odňal mu všetku vážnosť a bohatstvo, ktorými predtým oplýval.

Job 19,12 - "Tlupy, čo postupujú združené", sú všetci nepriatelia Jóbovi. K nim patria aj jeho bezohľadní priatelia.

Job 19,13 - "Bratia" sú Jóbovi súkmeňovci a iní bližší pokrvní. Slovo "brat" malo v tých krajoch široký význam: Okrem pokrvných naznačovalo vôbec všetkých ľudí, ktorí sú dušou niekomu blízki.

Job 19,20 - Jób vychudol na kožu a kosť. Pery bez mäsa mu pokrývajú zuby.

Job 19,24 - Nápisy na skalných stenách chránili proti vplyvom poveternosti tak, že vryté priehlbiny písmen vyplnili olovom.

Job 19,27 - Osnova sa nám spoľahlivo nezachovala; preto je pochopiteľné, že aj preklady sú dosť odchylné. Zmysel miesta treba porovnať s obsahom celej knihy. Kniha o Jóbovi nikde neučí výslovné presvedčenie o budúcom zmŕtvychvstaní tela, ako sa o tom mnohí, najmä vedení textom Vulgáty nazdávali. Zmysel miesta je asi tento: Keď večne živý Boh vystúpi raz ako Jóbov obhajca, pomôže mu k jeho právu. Lebo Boh dokáže jeho nevinu a zbaví ho aj utrpenia. Jób bude hľadieť na Boha vo svojom tele, ale ešte v tomto živote.