Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 19, 1-29

1 Job na to řekl: 2 "Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet? 3 Hanobíte mě už aspoň po desáté - nestydíte se mě urážet? 4 Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic. 5 Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet, 6 pak vězte, že Bůh mi ublížil - to on na mě hodil svoji síť! 7 Hle, volám: ‚Násilí!' a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde. 8 Cestu mi zazdil - neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu. 9 Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal. 10 Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů. 11 Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel. 12 V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola. 13 Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají. 14 Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě 15 i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce. 16 Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej. 17 Můj dech je odporný i mé manželce, hnusím se své vlastní rodině. 18 Pohrdají mnou i mládenci - jen co se objevím, nadávají mi. 19 Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli. 20 Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně. 21 Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě! 22 Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost? 23 Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta 24 olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály! 25 Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví. 26 I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím. 27 Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já - srdce mi touhou umírá! 28 Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.' 29 Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte."

Verš 19

Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.

Ž 41:9 - "Zachvátila ho hrozná věc, ze svého lůžka nevstane!"

Ž 55:13 - Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se.

Verš 18

Pohrdají mnou i mládenci - jen co se objevím, nadávají mi.

Jób 30:1 - Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

Verš 11

Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.

Jób 13:24 - Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš?

Jób 16:9 - Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.

Jób 33:10 - Bůh však proti mně hledá záminky - myslí si, že jsem jeho protivník.

Nár 2:5 - Hospodin jednal jako nepřítel, pohltil celý Izrael; pohltil všechny jeho paláce, rozbořil jeho opevněnou zeď. Rozmnožil Dceři judské žal a zármutek.

Verš 20

Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.

Jób 30:30 - Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

Ž 102:5 - Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!

Nár 4:8 - Teď jsou však černější než saze, k nepoznání jsou v ulicích; kůže jim přischla ke kostem, jako dřevo jsou svraštělí.

Verš 13

Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají.

Ž 31:11 - Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním, mé údy ochably.

Ž 38:11 - Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští.

Ž 69:8 - Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář.

Ž 88:8 - Dolehlo na mě tvé zuření, svými vlnami jsi mě porazil! séla

Job 19,9 - Boh postrhúval ozdobné rúcho z Jóba, t. j. odňal mu všetku vážnosť a bohatstvo, ktorými predtým oplýval.

Job 19,12 - "Tlupy, čo postupujú združené", sú všetci nepriatelia Jóbovi. K nim patria aj jeho bezohľadní priatelia.

Job 19,13 - "Bratia" sú Jóbovi súkmeňovci a iní bližší pokrvní. Slovo "brat" malo v tých krajoch široký význam: Okrem pokrvných naznačovalo vôbec všetkých ľudí, ktorí sú dušou niekomu blízki.

Job 19,20 - Jób vychudol na kožu a kosť. Pery bez mäsa mu pokrývajú zuby.

Job 19,24 - Nápisy na skalných stenách chránili proti vplyvom poveternosti tak, že vryté priehlbiny písmen vyplnili olovom.

Job 19,27 - Osnova sa nám spoľahlivo nezachovala; preto je pochopiteľné, že aj preklady sú dosť odchylné. Zmysel miesta treba porovnať s obsahom celej knihy. Kniha o Jóbovi nikde neučí výslovné presvedčenie o budúcom zmŕtvychvstaní tela, ako sa o tom mnohí, najmä vedení textom Vulgáty nazdávali. Zmysel miesta je asi tento: Keď večne živý Boh vystúpi raz ako Jóbov obhajca, pomôže mu k jeho právu. Lebo Boh dokáže jeho nevinu a zbaví ho aj utrpenia. Jób bude hľadieť na Boha vo svojom tele, ale ešte v tomto živote.