Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 18, 1-21

1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: 2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. 3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. 4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého? 5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. 6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne. 7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho. 8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí. 9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník. 10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce. 11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho. 12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho. 13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti. 14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů. 15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou. 16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. 17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích. 18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej. 19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých. 20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou. 21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

Verš 4

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

Jób 13:14 - Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Verš 9

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Jób 5:5 - Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

Verš 11

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

Jób 15:21 - Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Jer 6:25 - Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.

Jer 46:5 - Proč vidím tyto zděšené, zpět obrácené, a nejsilnější jejich potřené, anobrž prudce utíkající, tak že se ani neohlédnou? Strach jest vůkol, dí Hospodin,

Jer 49:29 - Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol.

Verš 12

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Jób 15:23 - Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Verš 14

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

Jób 8:13 - Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

Jób 11:20 - Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Prís 10:28 - Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

Verš 17

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

Ž 109:13 - Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Prís 10:7 - Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

Verš 19

Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

Iz 14:22 - Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.

Jer 22:30 - Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.

Job 18,4 - "Zúrivosť" Jóbova je odpor, ktorým húževnate odmieta všetky obvinenia svojich priateľov.

Job 18,13 - Opis choroby, ktorý je tu uvedený, zhoduje sa s chorobným stavom Jóbovým. "Smrti prvý syn" je Jóbova ťažká choroba, ktorá sa musí končiť smrťou.

Job 18,14 - Zostup "ku kráľovi hrôzy" je vstup do ríše a pod právomoc kráľa podsvetia, t. j. zosobnenej Smrti. Smrť si predstavovali v starej dobe ako osobu. Bola neobmedzenou vladárkou nad podsvetím – to bolo jej kráľovstvo – a mŕtvi zasa boli jej poddaní.

Job 18,15 - Iní s opravou hebrejského textu prekladajú: "V jeho stánku sa usadia preň plamene – nad jeho príbytkom rozmetajú síru." Síra a oheň sú znakom krutej pomsty a trestu, ktoré majú v budúcnosti zasiahnuť Jóba (Gn 19,24; Dt 29,22 n.).