Kniha Jób

1 (BKR) Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
1 (ROH) Môj duch je rozrušený; moje dni hasnú; zbývajú mi hroby.
1 (B21) Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.

2 (BKR) Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
2 (ROH) Je isté, že je posmech posmievačov u mňa, a moje oko má dlieť na ich poburovaní!
2 (B21) Jsou se mnou ale ještě ti posměvači - kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

3 (BKR) Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
3 (ROH) Nože polož záloh; zaruč sa u seba za mňa! Lebo veď kde kto iný uderí do mojej ruky!
3 (B21) Slož za mne záruku, kterou určil jsi - kdo jiný by se za mě zaručil?

4 (BKR) Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
4 (ROH) Pretože si prikryl ich srdce, aby nerozumeli, preto ich ani nepovýšiš.
4 (B21) Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!

5 (BKR) Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
5 (ROH) Kto za podiel oznámi blížnych, toho synov oči sa zatmejú.
5 (B21) Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.'

6 (BKR) Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
6 (ROH) Ale ma vystavil ľuďom za príslovie, a stal som sa takým, ktorému sa pľuje do tvári.
6 (B21) Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.

7 (BKR) Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
7 (ROH) Moje oko zoslablo od žiaľu, a všetky moje údy sú podobné tôni.
7 (B21) Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.

8 (BKR) Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
8 (ROH) Statoční ľudia priami sa hrozia nad tým, a nevinný sa poburuje nad pokrytcom.
8 (B21) Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!'

9 (BKR) Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
9 (ROH) Avšak spravedlivý sa bude držať svojej cesty, a ten, kto je čistých rúk, priberie sily.
9 (B21) Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

10 (BKR) Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
10 (ROH) Ale i vy všetci sa vráťte a nože poďte! Lež nenajdem medzi vami múdreho.
10 (B21) Nuže, vy všichni, zkuste to znovu - moudrého mezi vámi ale nenajdu!

11 (BKR) Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
11 (ROH) Moje dni sa pominuly; moje úmysly sú roztrhané, dedičstvá môjho srdca.
11 (B21) Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.

12 (BKR) Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
12 (ROH) Noc mi obracajú na deň, a zase vraj svetlo je blízko tmy.
12 (B21) Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!'

13 (BKR) Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
13 (ROH) I keby som niečo očakával, jednako bude hrob mojím domom; vo tme si usteliem svoju ložu.
13 (B21) Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,

14 (BKR) Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
14 (ROH) Jame privolám: Ty si môj otec! Moja mať a moja sestra privolám červom.
14 (B21) mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami -

15 (BKR) Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
15 (ROH) Kde je tedy moje očakávanie? A čo do môjho očakávania, kto kedy ho uvidí?
15 (B21) kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje - kdo ji zahlédne?

16 (BKR) Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
16 (ROH) Všetko to sostúpi k závorám hrobu, akže všetko spolu spočíva na prachu.
16 (B21) Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?"