Kniha Jób

1 (ROH) Zase odpovedal Job a riekol:
1 (B21) Job na to řekl:

2 (ROH) Počul som mnoho podobných vecí. Tešitelia na trápenie ste vy všetci.
2 (B21) "Už jsem těch věcí slyšel přespříliš - jako těšitelé jste ukrutní!

3 (ROH) Či už raz bude koniec slovám vetra, alebo čo ťa pobáda, že odpovedáš?
3 (B21) Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?' Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?'

4 (ROH) I ja by som chcel hovoriť tak ako vy! Oj, aby bola vaša duša na mieste mojej duše, chcel by som i ja pospájať slová proti vám a pokývať nad vami svojou hlavou!
4 (B21) I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.

5 (ROH) Nie, ale by som vás posilňoval svojimi ústami, a sústrasť mojich rtov by miernila váš bôľ. -
5 (B21) Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.

6 (ROH) Ak hovorím, neumenšuje sa moja bolesť, a keď nechám tak, čo z toho ide odo mňa?
6 (B21) Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?

7 (ROH) Áno, teraz ma znavil; spustošil si, Bože, celú moju družinu
7 (B21) Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!

8 (ROH) a svraštil si ma, čo mi je za svedka, a moja vychudlosť povstala proti mne; svedčí do mojej tvári.
8 (B21) Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě.

9 (ROH) Jeho hnev chvace jako dravec a útočí na mňa; škrípe na mňa svojimi zubami; môj protivník ostrí na mňa svoje oči.
9 (B21) Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.

10 (ROH) Roztvárajú na mňa svoje ústa; potupne ma bijú na líce; spolu sa sobrali v plnom počte proti mne.
10 (B21) Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.

11 (ROH) Silný Bôh ma vydal nešľachetníkovi; vrhol ma do rúk bezbožníkom.
11 (B21) Bůh mě dal napospas ničemům, předhodil mě zlosynům.

12 (ROH) Bol som bezpečný a na pokoji, a zdrtil ma a pochytiac ma za šiju roztrepal ma a postavil si ma za terč.
12 (B21) Žil jsem v poklidu - vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč,

13 (ROH) Obkľúčili ma jeho strelci, rozťal moje ľadviny a nešetril; vylial moju žlč na zem.
13 (B21) zasypává mě deštěm střel. Bez milosti mě seká do slabin, mou žluč nechá stříkat po zemi.

14 (ROH) Roztrhol ma jako nejakú stenu, trhlinu na trhlinu; pobehol proti mne sťa nejaký silák.
14 (B21) Dává mi jeden úder za druhým, vrhá se na mě jako válečník.

15 (ROH) Smútočné vrece som si ušil na svoju zjazvenú kožu a svoj roh som strčil do prachu.
15 (B21) Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem, svým čelem ryji zem.

16 (ROH) Moja tvár je rudá od plaču a na mojich mihalniciach tôňa smrti.
16 (B21) Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách.

17 (ROH) Napriek tomu, že nieto nijakej ukrutnosti v mojich rukách, a moja modlitba je čistá.
17 (B21) Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny!

18 (ROH) Oj, zem, nepokry mojej krvi, ani nech nie je miesta môjmu kriku!
18 (B21) Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!

19 (ROH) I teraz, hľa, na nebesiach je môj svedok, a ten, kto dosvedčí za mňa, je na výsostiach.
19 (B21) Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce.

20 (ROH) Moji priatelia sú mojimi posmievačmi; moje oko slzí k Bohu.
20 (B21) Když se mi vysmívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se.

21 (ROH) Ale oj, aby sa niekto smel pravotiť za muža s Bohom a syn človeka za svojho blížneho!
21 (B21) Kéž by se člověk mohl s Bohem přít, jako se lidé přou s přáteli!

22 (ROH) Lebo rokov malý počet ide ku koncu, a pojdem cestou, ktorou sa nikdy nevrátim.
22 (B21) Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.