Kniha Jób

1 (BKR) A odpovídaje Job, řekl:
1 (ROH) Zase odpovedal Job a riekol:
1 (B21) Job na to řekl:

2 (BKR) Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2 (ROH) Počul som mnoho podobných vecí. Tešitelia na trápenie ste vy všetci.
2 (B21) "Už jsem těch věcí slyšel přespříliš - jako těšitelé jste ukrutní!

3 (BKR) Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3 (ROH) Či už raz bude koniec slovám vetra, alebo čo ťa pobáda, že odpovedáš?
3 (B21) Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?' Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?'

4 (BKR) Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4 (ROH) I ja by som chcel hovoriť tak ako vy! Oj, aby bola vaša duša na mieste mojej duše, chcel by som i ja pospájať slová proti vám a pokývať nad vami svojou hlavou!
4 (B21) I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.

5 (BKR) Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5 (ROH) Nie, ale by som vás posilňoval svojimi ústami, a sústrasť mojich rtov by miernila váš bôľ. -
5 (B21) Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.

6 (BKR) Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6 (ROH) Ak hovorím, neumenšuje sa moja bolesť, a keď nechám tak, čo z toho ide odo mňa?
6 (B21) Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?

7 (BKR) Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7 (ROH) Áno, teraz ma znavil; spustošil si, Bože, celú moju družinu
7 (B21) Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!

8 (BKR) A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8 (ROH) a svraštil si ma, čo mi je za svedka, a moja vychudlosť povstala proti mne; svedčí do mojej tvári.
8 (B21) Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě.

9 (BKR) Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9 (ROH) Jeho hnev chvace jako dravec a útočí na mňa; škrípe na mňa svojimi zubami; môj protivník ostrí na mňa svoje oči.
9 (B21) Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.

10 (BKR) Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10 (ROH) Roztvárajú na mňa svoje ústa; potupne ma bijú na líce; spolu sa sobrali v plnom počte proti mne.
10 (B21) Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.

11 (BKR) Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11 (ROH) Silný Bôh ma vydal nešľachetníkovi; vrhol ma do rúk bezbožníkom.
11 (B21) Bůh mě dal napospas ničemům, předhodil mě zlosynům.

12 (BKR) Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12 (ROH) Bol som bezpečný a na pokoji, a zdrtil ma a pochytiac ma za šiju roztrepal ma a postavil si ma za terč.
12 (B21) Žil jsem v poklidu - vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč,

13 (BKR) Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13 (ROH) Obkľúčili ma jeho strelci, rozťal moje ľadviny a nešetril; vylial moju žlč na zem.
13 (B21) zasypává mě deštěm střel. Bez milosti mě seká do slabin, mou žluč nechá stříkat po zemi.

14 (BKR) Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14 (ROH) Roztrhol ma jako nejakú stenu, trhlinu na trhlinu; pobehol proti mne sťa nejaký silák.
14 (B21) Dává mi jeden úder za druhým, vrhá se na mě jako válečník.

15 (BKR) Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15 (ROH) Smútočné vrece som si ušil na svoju zjazvenú kožu a svoj roh som strčil do prachu.
15 (B21) Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem, svým čelem ryji zem.

16 (BKR) Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16 (ROH) Moja tvár je rudá od plaču a na mojich mihalniciach tôňa smrti.
16 (B21) Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách.

17 (BKR) Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17 (ROH) Napriek tomu, že nieto nijakej ukrutnosti v mojich rukách, a moja modlitba je čistá.
17 (B21) Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny!

18 (BKR) Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18 (ROH) Oj, zem, nepokry mojej krvi, ani nech nie je miesta môjmu kriku!
18 (B21) Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!

19 (BKR) Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19 (ROH) I teraz, hľa, na nebesiach je môj svedok, a ten, kto dosvedčí za mňa, je na výsostiach.
19 (B21) Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce.

20 (BKR) Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20 (ROH) Moji priatelia sú mojimi posmievačmi; moje oko slzí k Bohu.
20 (B21) Když se mi vysmívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se.

21 (BKR) Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21 (ROH) Ale oj, aby sa niekto smel pravotiť za muža s Bohom a syn človeka za svojho blížneho!
21 (B21) Kéž by se člověk mohl s Bohem přít, jako se lidé přou s přáteli!

22 (BKR) Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22 (ROH) Lebo rokov malý počet ide ku koncu, a pojdem cestou, ktorou sa nikdy nevrátim.
22 (B21) Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.