Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 15, 1-35

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své, 3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými? 4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ. 5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých. 6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě. 7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován? 8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost? 9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo? 10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj. 11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě? 12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé, 13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči? 14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? 15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho, 16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. 17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu, 18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých. 19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich. 20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem. 21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj. 22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče. 23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností. 24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným. 25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. 26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých. 27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách. 28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. 29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. 30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. 31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. 32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. 33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. 34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary. 35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

Verš 32

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Jób 22:16 - Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Ž 55:23 - Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

Verš 35

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

Ž 7:14 - Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

Iz 59:4 - Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné věci; počínají nátisk, a rodí nepravost.

Oz 10:13 - Ale orali jste bezbožnost, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži; nebo doufáš v cestu svou a ve množství reků svých.

Verš 8

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Rim 11:34 - Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

Verš 10

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Jób 32:7 - Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Verš 14

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

1Kr 8:46 - Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, kterýž by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země nepřátelské, daleké neb blízké,

2Krn 6:36 - Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země daleké neb blízké;

Jób 14:4 - Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Ž 14:3 - Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Prís 20:9 - Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

Kaz 7:20 - Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

1Jn 1:8 - Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.

1Jn 1:10 - Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

Verš 15

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

Jób 4:18 - Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Jób 25:5 - Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

Verš 21

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

1Sol 5:3 - Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť toho.

Verš 23

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Jób 18:12 - Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Ž 109:10 - Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Verš 30

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Jób 4:9 - Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Job 15,11 - Za "Božiu útechu" pokladá Elifaz prisľúbenia Jóbových priateľov, ktorými mu dávali do výhľadu obnovu jeho života a návrat predošlého šťastia a blahobytu v prípade, že Jób bude konať úprimné pokánie.

Job 15,15 - "Boží svätí" sú bezpochyby anjeli (porov. 4,18 n.).

Job 15,20 - Svedomie nedá hriešnikovi pokoja.

Job 15,22 - Noc a tma sú znakom pohromy, nešťastia, ako zasa svetlo alebo deň je označením pre dobu blahobytu.

Job 15,23 - Hriešnik prv alebo neskoršie upadne istotne do hmotnej biedy a bude iba živoriť.

Job 15,25-28 - Príčinou neoprávnenej sebadôvery a vzbury proti Bohu bol u Jóba jeho doterajší blahobyt a priveľké bohatstvo. "Tuk" tela je znamením vonkajšieho, hmotného blahobytu, v ktorom si môže dovoliť rozličné pôžitky.

Job 15,33 - "Nezrelé strapce viniča a zhodené kvety olivy" sú deti hriešnika, ktoré ešte za života svojho otca ho predídu do hrobu.