Verš 1
Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Ž 90:5 - Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Ž 90:9 - Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Ž 103:15 - Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Ž 144:4 - Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Jak 4:14 - (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
Verš 2
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Ž 103:15 - Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Iz 40:6 - Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
1Pt 1:24 - Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl,
Jób 8:9 - (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Ž 90:6 - Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Ž 90:10 - Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Ž 144:4 - Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Verš 3
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Jób 7:17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
Jób 10:20 - Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Verš 4
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Gn 5:3 - Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.
Ž 51:5 - Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
Jn 3:6 - Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.
Rim 5:12 - A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.
Ef 2:3 - Mezi nimižto i my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní.
Verš 5
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Jób 7:1 - Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Verš 6
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Jób 7:16 - Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Jób 7:19 - Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Jób 10:20 - Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Jób 7:1 - Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Verš 16
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Jób 31:4 - Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Jób 34:21 - Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Ž 56:8 - Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
Ž 139:2 - Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Prís 5:21 - Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Jer 32:19 - Veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho.
Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.
Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.
Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.