Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 14, 1-22

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování. 2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá. 3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou. 4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden. 5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval: 6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj. 7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne, 8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho: 9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř. 10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl? 11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá: 12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého. 13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. 14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně. 15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv, 16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým, 17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé. 18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého, 19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš. 20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej. 21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje. 22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

Verš 1

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Ž 90:5 - Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Ž 90:9 - Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Ž 103:15 - Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

Ž 144:4 - Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Jak 4:14 - (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

Verš 2

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Ž 103:15 - Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

Iz 40:6 - Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.

1Pt 1:24 - Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl,

Jób 8:9 - (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Ž 90:6 - Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ž 90:10 - Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Ž 144:4 - Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Verš 3

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Jób 7:17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

Jób 10:20 - Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Verš 4

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Gn 5:3 - Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

Ž 51:5 - Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

Jn 3:6 - Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.

Rim 5:12 - A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.

Ef 2:3 - Mezi nimižto i my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní.

Verš 5

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Jób 7:1 - Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

Verš 6

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Jób 7:16 - Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

Jób 7:19 - Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

Jób 10:20 - Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Jób 7:1 - Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

Verš 16

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Jób 31:4 - Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Jób 34:21 - Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

Ž 56:8 - Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ž 139:2 - Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Prís 5:21 - Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Jer 32:19 - Veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho.

Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.

Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.

Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.