Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 14, 1-22

1 (CEP) Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
1 (KAT) Veď človek, čo sa zrodil zo ženy, má dni krátke a plné lopoty,

2 (CEP) Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
2 (KAT) jak keď kvet pučí, vzápätí však vädne, jak keď tieň beží, nezastaví sa.

3 (CEP) Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
3 (KAT) Ty svoje oko na neho otváraš a poháňaš ho na súd so sebou.

4 (CEP) Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
4 (KAT) Kto z nečistého stvorí čisté? Nik ver’.

5 (CEP) Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
5 (KAT) Sú odmerané veľmi presne jeho dni a poznáš počet jeho mesiacov, dal si mu medze, neprekročí ich.

6 (CEP) Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
6 (KAT) Nuž odvráť od neho svoj pohľad, nechaj ho, kým nezbaví sa svojho dňa ako nádenník.

7 (CEP) Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
7 (KAT) Veď aj strom nádej máva a mládnik jeho skazu nevezme.

8 (CEP) byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
8 (KAT) Ak korene mu zostarnú v zemi a jeho peň v prachu odumrie,

9 (CEP) Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
9 (KAT) povyháňa, len čo cíti vodu, sťa byľ mladá vetvy vyženie.

10 (CEP) Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
10 (KAT) No človek hynie, klesá bez vlády a ľudia zájdu - kde sa podejú?

11 (CEP) Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;
11 (KAT) Jak keby z mora vody vymizli a rieka klesla, vyschla nacelkom,

12 (CEP) člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
12 (KAT) tak človek klesne, viac už nezdvihne sa, neprecitne, kým sa nerozpadne nebo, a nepreberie sa zo spánku.

13 (CEP) Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
13 (KAT) Hoc do podsvetia by si ma zavrhol, mňa nevšímal si, kým prejde ti hnev, len urči, kedy spomenieš si na mňa!

14 (CEP) Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
14 (KAT) Ak človek zomrie, azda zas oživne? To by som vydržal celý čas lopoty, kým neprišla by za mňa výmena.

15 (CEP) Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
15 (KAT) Ty predvoláš ma a ja ti odpoviem, až zažiadaš si dielo svojich rúk.

16 (CEP) A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
16 (KAT) Ty teraz rátaš moje kroky, ale moje viny odpustíš.

17 (CEP) zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
17 (KAT) Môj hriech bude zapečatený v mechu a moje poklesky vybieliš.

18 (CEP) Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
18 (KAT) Tak, ako kopec padne a rozsype sa a z miesta svojho skala pohne sa;

19 (CEP) voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
19 (KAT) tak, ako voda rozhlodáva kameň a jej prívaly odplavujú prsť, tak ľudskú nádej obraciaš navnivoč.

20 (CEP) Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
20 (KAT) Ty dorážaš naň, kým sa nepominie, meníš mu výzor a posielaš ho preč.

21 (CEP) Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
21 (KAT) Veď nevie ani, či má ctené deti, a nedozvie sa, ak sú tupené.

22 (CEP) Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."
22 (KAT) A jeho telo? Preň iba strasť zakúša. A jeho duša? Pre tú kvíli len.“

Verš 1

Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.

Ž 90:5 - Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:

Ž 90:9 - Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.

Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

Ž 103:15 - Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Jak 4:14 - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

Verš 2

Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

Ž 103:15 - Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

Iz 40:6 - Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.

1Pt 1:24 - Neboť 'všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky' -

Jób 8:9 - Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.

Ž 90:6 - zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.

Ž 90:10 - Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.

Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Verš 3

Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.

Jób 7:17 - Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,

Jób 10:20 - Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

Verš 4

Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.

Gn 5:3 - Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.

Ž 51:5 - Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.

Jn 3:6 - Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

Rim 5:12 - Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Ef 2:3 - I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Verš 5

Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.

Jób 7:1 - Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

Verš 6

Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.

Jób 7:16 - Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

Jób 7:19 - Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?

Jób 10:20 - Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

Jób 7:1 - Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

Verš 16

A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,

Jób 31:4 - Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?

Jób 34:21 - Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.

Ž 56:8 - Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!

Ž 139:2 - Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Prís 5:21 - Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

Jer 32:19 - veliký v úradku a mocný v skutcích, tvé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských, abys každému odplatil podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků.

Job 14,4 - Pred nesmiernou Božou svätosťou každý človek musí sa cítiť nečistým; kresťanská exegéza vidí v tejto stati narážku na dedičný hriech.

Job 14,14-17 - V prípade, že by som sa mohol navrátiť z podsvetia na svet, potom by som chcel trpezlivo vyčkávať, až by sa ti utíšil hnev, ba celkom by ustal a prišiel by si pre mňa, aby si ma znovu do života postavil pod ochranu svojej dobrotivej otcovskej starostlivosti.

Job 14,18-20 - Ako vždy pôsobia svojou nezadržateľnou mocou mohutné prírodné sily, tak prevádza svoju moc nad človekom aj smrť. Jej sile nikto nevie odolať.