Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jób 13, 1-28

1 To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal. 2 Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi. 3 Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při. 4 Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři. 5 Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti! 6 Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem. 7 To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně? 8 Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu? 9 Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka? 10 Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá? 11 Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs? 12 Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná! 13 Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát. 14 Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit? 15 I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit. 16 Jedině tak bych se mohl zachránit - vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník! 17 Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní. 18 Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný. 19 Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí! 20 Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím: 21 Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami. 22 Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš. 23 Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích! 24 Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš? 25 List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát, 26 že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš? 27 Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty! 28 Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.

Verš 4

Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.

Jób 16:2 - "Už jsem těch věcí slyšel přespříliš - jako těšitelé jste ukrutní!

Verš 5

Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti!

Prís 17:28 - I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumně vypadají ústa zavřená.

Verš 7

To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně?

Jób 17:5 - Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.'

Jób 32:21 - Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

Jób 36:4 - Má slova opravdu nejsou žádné lži, máš tu člověka skvělých znalostí.

Verš 15

I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit.

Ž 23:4 - I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi: tvůj prut a tvá hůl mě konejší.

Prís 14:32 - Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou spravedlivého je jeho poctivost.

Verš 20

Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím:

Jób 9:34 - Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.

Jób 33:7 - Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.

Verš 24

Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš?

Jób 16:9 - Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.

Jób 19:11 - Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.

Jób 33:10 - Bůh však proti mně hledá záminky - myslí si, že jsem jeho protivník.

Nár 2:5 - Hospodin jednal jako nepřítel, pohltil celý Izrael; pohltil všechny jeho paláce, rozbořil jeho opevněnou zeď. Rozmnožil Dceři judské žal a zármutek.

Verš 26

že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš?

Ž 25:7 - Nepřipomínej hříchy mých mladých dnů, ve své lásce však na mě pamatuj, Hospodine, pro svoji dobrotu!

Verš 27

Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty!

Jób 33:11 - Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!'

Job 13,4 - Keď Jóbovi priatelia ustavične tvrdia, že každý trpiaci nešťastlivec musí byť súčasne aj veľkým hriešnikom, podliehajú veľkému omylu a hovoria veľkú lož. Preto ich menuje Jób "nanič lekármi".

Job 13,14 - "Telo držať medzi zubmi" znamená: svoj život a svoje právo až do krajnosti brániť. Aj zvrat "dušu na dlaň klásť" znamená: nebezpečenstvu vystaviť svoj život, ak by sa tak nejaké zlo dalo odvrátiť (Sdc 12,3; 1 Sam 19,5).