Verš 4
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Jób 16:10 - Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Jób 17:2 - Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Jób 21:3 - Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Jób 30:1 - Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Prís 14:2 - Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Verš 6
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Jób 21:7 - Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Ž 73:11 - Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Jer 12:1 - Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
Hab 1:3 - Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje.
Verš 11
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Jób 6:30 - A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Jób 34:3 - Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Verš 14
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Jób 9:12 - Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Jób 11:10 - Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Zjv 3:7 - Andělu pak Filadelfitské církve piš: Totoť praví ten svatý a pravý, jenž má klíč Davidův, kterýžto otvírá, a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá:
Verš 17
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
2Sam 15:31 - Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.
2Sam 17:14 - I řekl Absolon a všickni muži Izraelští: Lepšíť jest rada Chusai Architského, než rada Achitofelova. Hospodin zajisté to způsobil, aby zrušena byla rada Achitofelova, kteráž sic dobrá byla, aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé věci.
2Sam 17:23 - Tedy Achitofel vida, že se nestalo vedlé rady jeho, osedlal osla, a vstav, odjel do domu svého, do města svého. A učiniv pořízení v čeledi své, oběsil se a umřel; i pochován jest v hrobě otce svého.
Iz 19:12 - Kdež jsou, kde ti moudří tvoji? Nechať oznámí nyní tobě, vědí-li, co uložil Hospodin zástupů o Egyptu.
Iz 29:14 - Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně, pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí.
1Kor 1:19 - Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu.
2Sam 15:31 - Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.
Verš 20
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Jób 32:9 - Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Iz 3:2 - Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
Verš 21
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Ž 107:40 - Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Verš 22
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Mt 10:26 - Protož nebojte se jich; nebť není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani co tajného, ješto by nemělo zvědíno býti.
1Kor 4:5 - Protož nesuďtež nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha.
Verš 23
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Ž 107:38 - Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Verš 24
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Ž 107:4 - Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Ž 107:40 - Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Job 12,7-25 - Kto si chce v plnej miere vysvetliť utrpenie Jóbovo, tomu nestačí odvolávať sa na Božiu múdrosť, o ktorej nemôže nikto mať pochybnosti, keďže aj nemé tvorstvo svojím počínaním podáva dôkazy o nej (verš 7–10), ale musí brať zreteľ aj na iné Božie vlastnosti. Nestačí ani odkazovať na životnú skúsenosť starších predkov (verš 12). Lebo pozorovanie Božej múdrosti – ako ňou pôsobí Boh v celom viditeľnom svete – dostatočne ukazuje, že Boh nezávisle na vôli kohokoľvek, bez ohľadu na zásluhu alebo vinu môže dopustiť nešťastia. Boh nechce zlo, ale ho pripúšťa, lebo človek má slobodnú vôľu.
Job 12,11 - Ľudský život je dosť krátky, a preto nestačí, aby jednotlivec nadobudol v ňom dostatočnú životnú múdrosť.
Job 12,16 - Pri hriešnych zvodcoch stretáme sa v živote s ľuďmi, ktorí bez svojej viny dostali sa do osudného bludu.
