Kniha Jób

1 (BKR) Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
1 (ROH) Moja duša si oškliví môj život. A už akokoľvek, zanechám na sebe svoju žiaľbu; budem hovoriť v horkosti svojej duše.
1 (B21) Už se mi hnusí žít, proto teď svému nářku povolím, z hořkosti duše promluvím.

2 (BKR) Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
2 (ROH) Poviem Bohu: Neodsudzuj ma! Oznám mi, prečo sa so mnou pravotíš?
2 (B21) Neodsuzuj mě předem - tak Boha oslovím - z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.

3 (BKR) Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
3 (ROH) Či ti je to dobré, že utiskuješ, že opovrhuješ prácnym dielom svojich rúk a svietiš na radu bezbožných?
3 (B21) Dělá ti dobře, že mě sužuješ? Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem a záměry ničemů vítáš s úsměvem?

4 (BKR) Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
4 (ROH) Či ty máš azda oči nejakého tela? Či ty vidíš, ako vidí smrteľný človek?
4 (B21) Copak máš oči tělesné? Pohledem smrtelníka díváš se?

5 (BKR) Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
5 (ROH) Či sú tvoje dni jako dni smrteľníka? Či sú tvoje roky jako dni muža,
5 (B21) Copak jsou tvé dny lidským podobné, připomínají tvé roky lidský věk,

6 (BKR) Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
6 (ROH) že vyhľadávaš moju neprávosť a pýtaš sa na môj hriech?
6 (B21) že na mně hledáš nějaký přestupek a po mém hříchu pídíš se?

7 (BKR) Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
7 (ROH) Napriek tomu, že vieš, že nie som bezbožný, a že nieto nikoho, kto by vytrhnul z tvojej ruky.
7 (B21) Víš přece, že jsem nevinen a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!

8 (BKR) Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
8 (ROH) Tvoje ruky ma sformovaly a učinily ma celého dookola, a teraz ma pohlcuješ!
8 (B21) Tvé ruce mne hnětly a tvořily - teď ses obrátil a chceš mě zahubit?

9 (BKR) Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
9 (ROH) Pamätaj, prosím, že si ma učinil ako blato a že ma zase navrátiš do prachu!
9 (B21) Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil - to mě chceš znovu na prach obrátit?

10 (BKR) Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
10 (ROH) Či si ma neslial ako mlieko a nezhustil si ma jako na syr?
10 (B21) Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil, nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?

11 (BKR) Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
11 (ROH) Priodial si ma kožou a mäsom a pospletal si ma kosťami a žilami.
11 (B21) Kůží a masem jsi mě přioděl, kostmi a šlachami spojils mě.

12 (BKR) Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
12 (ROH) Daroval si mi život a učinil si so mnou milosť: tvoj starostlivý dozor ostríhal môjho ducha.
12 (B21) Z lásky jsi mě obdaroval životem, tvá péče střežila můj každý dech.

13 (BKR) Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
13 (ROH) Ale toto si skryl vo svojom srdci; viem, že je to u teba:
13 (B21) Toto však v srdci skrýval jsi, teď už jsem poznal tvé úmysly:

14 (BKR) Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
14 (ROH) ak zhreším, spozoruješ ma, a neoprostíš ma mojej neprávosti.
14 (B21) Abys mě hlídal, zda nezhřeším, abys mi neodpustil žádné přestupky.

15 (BKR) Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
15 (ROH) Keby som spáchal bezbožnosť, beda mi, a jestli som spravedlivý, nepozdvihnem svojej hlavy, sýty potupy a vidiac svoje trápenie.
15 (B21) Pokud jsem vinen, běda mi, nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný; přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.

16 (BKR) Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
16 (ROH) A keď sa pozdvihne, budeš ma honiť ako lev a znova budeš predivne so mnou zaobchodiť;
16 (B21) Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev, svou úžasnou sílu na mě znovu prokážeš.

17 (BKR) Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
17 (ROH) obnovíš svojich svedkov proti mne a rozmnožíš u mňa svoju nevoľu; vyšleš čatu za čatou, a vojsko bude u mňa.
17 (B21) Postavíš další svědky proti mně, tvůj hněv proti mně se ještě rozmůže, tvá vojska mě zas a znovu vezmou útokem.

18 (BKR) Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
18 (ROH) Prečo si ma tedy vyviedol zo života matky? Bol by som zomrel, a nebolo by ma uvidelo oko;
18 (B21) Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl? Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!

19 (BKR) A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
19 (ROH) bol by som, ako keby ma nebolo nikdy bývalo; z lona by som bol býval zanesený do hrobu.
19 (B21) Jako bych nikdy nebyl, tak bych na tom byl, z klína do hrobu by mě přenesli.

20 (BKR) Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
20 (ROH) Či azda nie je i tak mojich dní iba málo? Nechže už prestane; nech odvráti odo mňa svoj pozor, aby som sa poveselil trochu,
20 (B21) Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,

21 (BKR) Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
21 (ROH) prv ako pojdem, a viacej sa nevrátim, do zeme tmy a tône smrti,
21 (B21) dříve než bez návratu odejdu do země příšeří a stínu,

22 (BKR) Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
22 (ROH) do zeme hustej tmy jako mrak tône smrti, kde nieto nijakého poriadku, ta, kde je svetlosť ako mrak.
22 (B21) do země černé jako tma, kde vládne stín a není řád, kde i sám rozbřesk je temnota."