Kniha Jób

1 (CEP) Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
1 (KAT) Mne samému sa celkom spríkril život, tak do náreku dám sa nad sebou a z trpkej duše budem hovoriť.

2 (CEP) Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
2 (KAT) To poviem Bohu: Nože, neodsudzuj ma! Mne oznám, prečo so mnou prieš sa ty!

3 (CEP) K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
3 (KAT) Či dobre ti to, že krivdy dopúšťaš sa, že dielom rúk svojich pohŕdaš a smeješ sa zámerom bezbožných?

4 (CEP) Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
4 (KAT) Či vari ty máš oči telesné, jak človek hľadí, ty tak hľadievaš?

5 (CEP) Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
5 (KAT) A tvoje dni sú ako dni človeka, i roky tvoje jak dni ľudské sú,

6 (CEP) že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
6 (KAT) že zháňaš sa tak po neprávostiach mojich a vyzvedáš sa na moje priestupky,

7 (CEP) Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
7 (KAT) hoc dobre vieš, že ozaj som nevinný a z tvojej ruky nik ma nevyrve?

8 (CEP) Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.
8 (KAT) Tvoje ruky ma urobili a stvárnili a naraz ma chceš celkom zahubiť?

9 (CEP) Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.
9 (KAT) Len rozpomeň sa, že si ma urobil z hliny, a chceš ma zasa na prach obrátiť?

10 (CEP) Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?
10 (KAT) Či ako mlieko nepozlieval si ma a sťaby syru zhustnúť nedal mi?

11 (CEP) Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,
11 (KAT) Hej, kožou, telom ty sám odel si ma a votkal si mi kosti, šľachy tiež;

12 (CEP) nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.
12 (KAT) dar žitia si mi blahovoľne udelil a tvoja starosť dych mi chránila.

13 (CEP) Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :
13 (KAT) Hoc v svojom srdci tieto veci skrývaš, ja viem, že toto máš pred sebou:

14 (CEP) že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.
14 (KAT) Ty ma pozoruješ, či dopustím sa hriechu, no nezbavíš ma mojich priestupkov.

15 (CEP) Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.
15 (KAT) Keby som páchal bezbožnosť, beda mi, lež hlavu vztýčiť nesmiem nevinný. Som sýty hanbou, spitý utrpením.

16 (CEP) Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.
16 (KAT) Keď pozdvihnem sa, sťa lev naháňaš ma; a opäť sa podivne správaš voči mne.

17 (CEP) Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.
17 (KAT) Hneď nových svedkov proti mne si privádzaš a ešte väčšmi na mňa hneváš sa; vždy nové vojská broja proti mne.

18 (CEP) Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.
18 (KAT) Ba prečo si ma z lona matky vyviedol? Čo nezhynul som, zrak než uzrel ma?

19 (CEP) Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.
19 (KAT) Jak ten, čo nie je, prečo som sa nestal ja? Čo neniesli ma z lona do hrobu?

20 (CEP) Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,
20 (KAT) Dni môjho žitia potrvajú kratúčko, nuž nechaj ma už, by som pookrial,

21 (CEP) dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,
21 (KAT) prv, ako pôjdem, skadiaľ sa nik nevracia, kde zem je plná tmy a temravy,

22 (CEP) do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno."
22 (KAT) kde zem je šerá, čo je nad tmy černejšie, kde zmätok iba a svit je temravou.“