Kniha Nehemiášova

1 (BKR) Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy.
1 (B21) Prostí lidé a zvláště ženy tehdy velmi naříkali na své židovské bratry.

2 (BKR) Nebo někteří pravili: Synů a dcer máme tak mnoho, že za ně obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli.
2 (B21) Jedni říkali: "Máme tolik synů a dcer, že za ně pořizujeme obilí, abychom měli co jíst a přežili."

3 (BKR) Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.
3 (B21) Jiní říkali: "Musíme svá pole, vinice i domy dávat do zástavy, abychom v tom hladu pořídili obilí."

4 (BKR) Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své,
4 (B21) Další říkali: "Musíme si půjčovat peníze na královskou daň z našich polí a vinic.

5 (BKR) Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.
5 (B21) Nejsme snad stejní jako naši bratři? Nejsou naše děti jako jejich děti?! Vždyť budeme muset prodat své syny a dcery do otroctví! Některé z našich dcer už jsou v porobě a my jsme bezmocní; vždyť naše pole a vinice už nám nepatří."

6 (BKR) Protož rozhněval jsem se velmi, když jsem slyšel křik jejich a slova taková.
6 (B21) Když jsem uslyšel jejich křik a jejich slova, velmi mě to rozhněvalo.

7 (BKR) I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval přednějším a knížatům, řka jim: Vy jste ti, jenž obtěžujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždění veliké.
7 (B21) Rozhodl jsem se, že to knížatům a hodnostářům vytknu. "Vy všichni odíráte své bratry!" řekl jsem jim a svolal kvůli nim veřejné shromáždění.

8 (BKR) A řekl jsem jim: My vyplacujeme bratří své Židy, kteříž prodáni byli pohanům, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratří vaše, anobrž což je sobě prodávati budete? Kteřížto umlkli a nenalezli odpovědi.
8 (B21) Tam jsem jim řekl: "Kdykoli jsme mohli, vykoupili jsme své židovské bratry, kteří se museli prodat pohanům. A vy jim teď své bratry prodáváte, aby je zase prodali nám?!" Nato zmlkli a neměli co říci.

9 (BKR) Řekl jsem dále: Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich?
9 (B21) "Co děláte, není správné," pokračoval jsem. "Nemáte raději žít v bázni před naším Bohem, aby nás nepřátelské národy neměly proč hanět?

10 (BKR) I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpusťme jim medle ten dluh.
10 (B21) I já se svými bratry a mládenci jsem jim půjčil peníze a obilí. Nechme už toho odírání!

11 (BKR) Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béřete.
11 (B21) Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivy a domy a také úrok z peněz, z obilí, vína i oleje, za který jim půjčujete!"

12 (BKR) Odpověděli: Navrátíme, aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou, aby tak učinili.
12 (B21) "Všechno vrátíme," odpověděli na to. "Už od nich nebudeme nic požadovat. Uděláme, jak říkáš." Svolal jsem tedy kněze a zavázal knížata i hodnostáře přísahou, že se tak zachovají.

13 (BKR) Vytřásl jsem také podolek svůj, a řekl jsem: Tak vytřes Bůh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak buď vytřesený a prázdný. I řeklo všecko shromáždění: Amen, a chválili Hospodina. I učinil lid tak.
13 (B21) Pak jsem vytřásl kapsu svého pláště a prohlásil: "Každého, kdo nedodrží své slovo, ať Bůh takto vytřese z jeho domu i z jeho vlastnictví. Takto ať zůstane vytřesen a prázdný." Celé shromáždění na to odpovědělo: "Amen," a chválili Hospodina. Lid se pak zachoval podle tohoto slova.

14 (BKR) Anobrž také ode dne, v němž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratří moji pokrmu knížecího jsme nejedli,
14 (B21) Celých těch dvanáct let ode dne, kdy jsem byl jmenován místodržícím v Judsku, od dvacátého do dvaatřicátého roku krále Artaxerxe, jsem se svými bratry nepobíral místodržitelské dávky.

15 (BKR) Ješto vývodové prvnější, kteříž byli přede mnou, obtěžovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, čehož jsem já nečinil, boje se Boha.
15 (B21) Všichni místodržící přede mnou přitom od lidu vymáhali denní dávku 40 šekelů stříbra na jídlo a víno. Také jejich mládenci lid utiskovali. Já jsem ale z úcty k Bohu nic takového nedělal.

16 (BKR) Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k dílu.
16 (B21) Osobně jsem pomáhal s opravou hradeb. Neskupovali jsme pozemky, naopak, všichni mí muži se zapojili do díla.

17 (BKR) Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob, a kteříž přicházeli k nám z národů okolních, jídali u stolu mého.
17 (B21) U mého stolu sedávalo 150 židovských hodnostářů a k tomu všichni návštěvníci z okolních národů.

18 (BKR) Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnů všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten.
18 (B21) Každý den se na můj účet podával jeden býk, šest vybraných ovcí a množství drůbeže. Každých deset dní se podávala hojnost veškerého vína. Přesto jsem ale nepožadoval místodržitelské dávky, protože lid tížily jiné povinnosti.

19 (BKR) Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto.
19 (B21) Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém. Pamatuj na vše, co jsem pro tento lid vykonal.